Sára Korbelová: Ema mi připomněla, kdo jsem. A dodala mi odvahu nebát se

Do Zlína na letošní Zlín Film Festival dorazíte jako „Young Star“, mladá hvězda s úspěšně rozjetou kariérou. Vnímáte sama sebe jako hvězdu?

Hvězdu? To ne. Asi jsem objektivně schopná říct, že se mi daří, ale vyloženě jako hvězda se (ještě) nevnímám.

   

Máte dva bratry, Eliáše a Olivera Vyskočilovy, kteří se také věnují herectví. Jaké to je sdílet rodinnou vášeň pro herectví?  Bavíte se s bratry o jejich rolích? Pomáháte jim na jejich herecké dráze?

Je to super. Máme se moc rádi a vždycky se podporujeme. Chodíme si vzájemně na natáčení a premiéry, klukům pomáhám s castingy a snažím se jim dávat nějaký konstruktivní feedback, když to chtějí. Občas bohužel už řešíme třeba nemilé komentáře na sociálních sítích, tak i to je situace, kdy je podržím a vysvětlím jim, že si s tím nemají lámat hlavu. Eliáš i Oliver jsou ale oba moc šikovní a taky se od nich mám leccos co učit. Moc jim fandím.

   

Věnujete se mimo jiné i koučinku dětských herců. Co vás k tomu přivedlo a jaké rady nejčastěji předáváte mladým talentům?

Přivedla mě k tomu vlastně náhoda. Když bylo Eliášovi pět a dostal se do Divadla na Vinohradech v Praze, chodila jsem tam s ním. To prostředí mě zajímalo a vidět, jak funguje zákulisí, mě fascinovalo. Přirozeně jsem se tehdy naučila, kdy a kde mají dětští herci v představení být a jak s nimi pracovat. A Veronika Duchková, dětská koučka v divadle, mi nabídla, jestli to nechci dělat s ní. A tak to začalo. Nejčastější rady v divadle jsou určitě, aby byly děti nahlas, užily si to a stihly si včas před výstupem skočit na toaletu (smích).

  

Jaký byl váš největší herecký vzor během dospívání a jak ovlivnil váš herecký styl?

Audrey Hepburn a Keira Knightley. Naučily mě, že herectví je „týmový sport“. Je třeba se napojit na kolegy herce a hrát s nimi, ne sám, a oni tam něco doplní. Prostě být tam přítomna, a nejen s nimi, ale i v prostoru scény. 

Hlavně mi je ale konkrétně Audrey inspirací v její charitativní činnosti a v tom, že důležitá je krása uvnitř a to, jací jsme. Pak je úplně jedno, jak kdo vypadá. Na druhou stranu ale její styl oblékání je naprosto ikonický.

  

Hrajete v seriálech, máte za sebou už tři pohádky, objevila jste se i v oceňované krátkometrážní sérii tematizující sebevraždu teenagera #martyisdead (2019), která si odnesla cenu Emmy a Českého lva. Bylo pro vás těžké vžít se do tématu kyberšikany a jejího fatálního dopadu? Měla jste s tím osobní zkušenost, nebo jste čerpala inspiraci jinde?

Děkuji moc, jsem na nás moc pyšná :) To téma obecně bylo dost těžké. Před natáčením jsme měli čtenou zkoušku a sezení s tvůrci a s těmi jsme kyberšikanu, i co je k seriálu inspirovalo, řešili do hloubky. Dostali jsme i referenční díl seriálu Black Mirror, který v tu dobu myslím premiéroval a v epizodě Shut Up and Dance se řešilo stejné téma.

Měla jsem zkušenost se šikanou na základce, ale u #martyisdead byla naopak výzva se vžít trochu do role šikanátora.

  

Když jsme na festivalu pro děti a mládež, nejde se nezeptat také na pohádkové role. Ve filmu "Klíč svatého Petra" jste ztvárnila princeznu Violu. Jak jste se v princeznovské roli cítila? A pokud by přišla další nabídka na roli princezny, kývla byste na ni?

Jeee, cítila jsem se v ní kouzelně. Přeci jen, zahrát si princeznu je opravdu sen. A s Violkou mě pojilo více věcí, takže „Klíč svatého Petra“ byl celkově obrovský zážitek. A mít vlastní princeznovské šaty bylo krásné. Kdyby přišla další nabídka roli princezny, rozhodně bych kývla. Je to přeci jenom ojedinělý typ role, přestože u nás v Česku docela tradiční.

  

Váš dědeček byl známý kaskadér, založil s pány Srstkou a Tomsou první československou kaskadérskou společnost. Odkoukala jste něco od něj? A lákaly by vás i nějaké “akčnější” role?

Děda mě naučil různé chvaty, triky a hlavně pokoru. Chovat se ke všem okolo s respektem a nenechat si popularitu stoupnout do hlavy. Akčnější role by mě lákaly určitě. Práce s kaskadéry mě hrozně baví, jsou to šílení borci!

  

Zahrála jste si také v komediálním seriálu Sex O’Clock, který se odehrává ve Zlíně. Jak se vám Zlín líbil a jak se vám tady pracovalo?

Zlín jsem si díky Sex O’Clock zamilovala. Ráda se sem vracím a už se tu paradoxně cítím jako doma. Potkala jsem tu plno skvělých lidí, které si držím doteď. S těmi, se kterými jsem pracovala ať už na seriálu, na festivalu nebo v rámci univerzity, se mi tvořilo báječně. Proto si moc vážím, že jsem letos pozvaná na Zlín Film Festival jako Young Star, je to pro mě velká čest.

  

Seriál se dotýká témat dospívání a sexuality. Jaké jsou vaše vlastní vzpomínky na toto období života? Přinesla vám role Emy nějaké nové pohledy na vlastní zkušenosti?

Rozhodně. Milovala jsem  znovu si prožít svých 16-17 let. Kdy člověk všechno teprve objevuje, hledá sám sebe a přátelství je pro něj kolikrát důležitější než rodina. Taky jsem se díky Emě znovu ponořila do k-popu a shromáždila všechna alba a fotokarty, co s mým dobrým kamarádem máme. Ema je pro mě skutečně srdeční záležitost a díky ní jsem taky svým způsobem znovu objevila, kdo jsem. A dodala mi odvahu se nebát. Ať už se stane cokoliv, nikdy v tom nejste sami a vše se dá vyřešit. 

Plus samozřejmě nejde nezmínit Eminy boží outfity. Miluji její šatník a nejradši bych si ho celý ukradla domů. :)

   

Kdybyste mohla dát jednu radu začínajícím hercům a herečkám, jaká by to byla?

Nevzdávat se. Je normální, že vám třeba ze začátku nic nevychází, ale důležité je vytrvat a nebát se na sobě pracovat a rozvíjet se dál. <3