Linda Rybová o své hvězdě na zlínském Chodníku slávy: „Je to pro mě velká čest“

©Lenka Hatašová  

   

Na začátku června odhalíte ve Zlíně svou hvězdu. Co pro vás znamená mít jméno na Chodníku slávy Zlín Film Festivalu?

Mám velkou radost zejména proto, že miluji staré české pohádky, filmy pro děti. Je to pro mne velká čest.

   

Toto ocenění je určeno hercům a herečkám, kteří začínali před kamerou v dětství. Vzpomínáte si na své první natáčení ve snímku Můj přítel d‘Artagnan? Jak jste to tehdy vnímala, bylo to spíš dobrodružství, nebo stresující zážitek?

Tenkrát to bylo spíš dobrodružství, stresy začaly později, když už byl člověk zodpovědnější. Nebyla jsem z umělecké rodiny, studovala jsem balet. Na natáčení jsem potkala herečku Věru Vlkovou, která mě nasměrovala k herectví. Na natáčení filmu Můj přítel d´Artagnan bylo hodně dětí, byla tam taková puberťácká parta. Byly to kouzelné prázdniny a kus podzimu. Skamarádila jsem se s nimi a s mnohými se dosud potkávám na natáčení.

   

Díváte se někdy na své první filmy? Jaké to je, vidět své rané herecké výkony po letech?

Dnes už je to v pohodě, po delší době se i podívám. Je to dojemné. Málokdo se může vidět, jak vypadal, jaký byl, když byl malý. Je to příjemné a zároveň legrační se na sebe dívat, jaká jsem byla za mlada. 

   

Kdy jste si uvědomila, že se herectví stane vaší životní cestou? Co pro vás bylo hlavním impulsem, dát se na tuto profesní dráhu?

Rozhodovala jsem se, když mi bylo 13-14 let, ale ne moc vědomě. Situací, které mě ovlivnily, bylo víc, když už jsem byla na konzervatoři. Velkou roli sehrálo to, že mě učila paní profesorka Jana Preissová. Ve třetím ročníku jsme zkoušeli „Tramvaj do stanice touha“, já hrála Blanche. Skrze to jsem se přestala stydět a zjistila jsem, že to je to, co mě na herectví okouzluje a zajímá dodnes. 

   

Všechny tři vaše děti mají už také za sebou první herecké zkušenosti. Chodily se za vámi nebo za vaším manželem, hercem Davidem Prachařem, radit?

Netroufám si nikomu radit. Občas se mě nebo manžela děti na něco zeptaly, ale vlastně už znaly náš svět, a tak se většinou rozhodovaly samy. Nechávám to na nich. Herecké povolání vyžaduje vytrvalost, člověk je hodně závislý na okolí, na štěstí. Neznamená to, že ho bude mít po celou dobu své herecké kariéry, musí být odolný. Herci jsou citliví, umí se vžívat do toho jiného, umí být někým jiným, ale jsou křehčí a v tomto směru musí být odolnější. 

   

Zlín Film Festival je zaměřený na filmy pro děti a mládež. Jaký jste měla v dětství zamilovaný film?

Zamilovaných filmů jsem měla hodně. Milovala jsem pohádky Juraje Herze (občas to byl hororový, estetický zážitek). Měla jsem ráda staré české pohádky pro děti. Dnes mi to trochu chybí, ten fantazijní svět. Pro mě ty pohádky byly důležité.

   

A sledujete současnou tvorbu pro děti? Máte i tady nějaký oblíbený snímek?

Napadají mě dva filmy, které myslím mohou oslovit dospívající děti a kde se podle mě skvěle pracovalo s mladými herci, a to je Pojedeme k moři Jirky Mádla a Rodinný film Olma Omerzu.

   

Myslíte si, že to současní mladí herci mají těžší, nebo lehčí, než vy? A proč?

Doba je jiná, v něčem lehčí, v něčem těžší. Točí se daleko víc, film i televize, mají víc příležitostí, herci mohou do Evropy, do světa. Ale vše je dnes uspěchané. Já se víc pohybovala v prostředí, kdy bylo vše víc směrováno na divadelní herectví, být hercem znamenalo být především divadelním hercem. Změnilo se to. Dnes mladí chtějí především točit. 

   

Máte za sebou mnoho desítek zajímavých rolí. Na kterou nejraději vzpomínáte? A jaká je vaše vysněná, kterou byste si chtěla zahrát?

Těch zajímavých bylo hodně a mělo to různé aspekty, proč bych o tom dlouze vyprávěla. Vysněné role nemám, možná v mládí to byla Julie, ale to už se nestane. Spíš mám tu zkušenost, že když jsem o nějakou roli hodně stála, nevyšlo to. A naopak. Když mi to bylo jedno, vyšlo to.

  

Návštěva Zlín Film Festivalu bude pro vás premiérová, nebo už jste tady v minulosti byla?

Ve Zlíně jsem byla na festivalu jen jednou, když byly holčičky ještě malé. Bylo to úžasné, mám Zlín moc ráda, oceňuji pohodovou atmosféru.

   

Kdo vás do Zlína doprovodí? Na co se nejvíc těšíte? Máte nějaký plán, co všechno ve Zlíně vidět a zažít?

Předpokládám, že se mnou pojedou děti, ale přesně jsem to ještě nepromyslela. Vím, že se budeme chtít podívat do kina a užít si atmosféru města a festivalu.