V našich příbězích jsme již uvedli dva příběhy nejvýznamnějších tvůrců československé kinematografie, kteří jsou svou tvorbou spjati se zlínským filmový studiem. Do počtu tří velikánů už schází jen Karel Zeman. Filmy legendárního Karla Zemana udivovaly zlínské i světové publikum. Jeho filmy jsou součástí festivalového programu dodnes. Na jeho počest v letech 1989-1994 nesla hlavní cena jeho jméno. Soutěž Evropských debutů pak byla v roce 2019 obohacena o zbrusu novou Cenu Karla Zemana za vizuální ztvárnění filmu.

Festivaloví organizátoři museli v roce 2006 čelit protestu českých filmařů proti nepřijetí novely zákona o kinematografii. Důsledkem bylo rušení projekcí nejen na zlínském festivalu. Tato situace postihla např. i zahájení festivalu, když tvůrci zrušili promítání animovaného filmu Fimfárum 2.

Slavný britský herec Michael York si se svou ženou, fotografkou Patricií McCallum, odvezl z návštěvy zlínského festivalu mnoho nezapomenutelných vzpomínek, např. na speciální představení historického spolku či účast na vlčnovské Jízdě králů. Patricie dokonce vytvořila pro festival tematickou klapku.

Projekt dětských hvězd na chodníku slávy odstartoval v roce 2006. Prvními držiteli slavné kachličky před Velkým kinem se stali Žaneta Fuchsová (Kočičí princ, Pan Tau, Vlak dětství a naděje,...), Tomáš Holý in memoriam (Pod jezevčí skálou, Jak vytrhnout velrybě stoličku, Prázdniny pro psa,...) a Michal Kocourek (Útěk, Indiáni z Větrova, Sonáta pro Zrzku,...). Pojďme si zavzpomínat na všechny držitele zlínské Hvězdy na chodníku.

Díky spolupráci festivalu s Microsoftem mohly děti v roce 2001 prozkoumat svět počítačů a internetu nejen v učebnách, ale i ve dvouposchoďovém autobusu před Velkým kinem. Následující rok se na stejném místě objevil velký stan, který svým tvarem připomínajícím iglú přilákal mnoho kolemjdoucích.

Od roku 1948 se ve Zlíně konala nejmasovější filmová akce v komunistickém Československu pod názvem Filmový festival pracujících. První ročník se konal pod záštitou choti prezidenta republiky Marty Gottwaldové. Netrvalo dlouho a manželé „dostali" Zlín věnem, když byl 1. ledna 1949 přejmenován na Gottwaldov. Soutěžní filmy se promítaly ve Velkém kině i v přírodním amfiteátru a zastoupeno bylo několik kinematografií. Samozřejmě nejvíce bylo filmů sovětských (např. Píseň tajgy). V rámci festivalu se konala spousta doprovodných akcí. Např. Oldřich Nový zazpíval národní písničky, zlínská filharmonie koncertovala, diváci mohli pobesedovat s Jindřichem Plachtou, Ladislavem Peškem či Vlastou Fabianovou.

Zlínský festival je místem, kde dochází k zajímavým a někdy i dojemným setkáním. Tak jako v případě setkání Libuše Šafránkové a Andreje Chalimona, protagonistů oscarového snímku Kolja, na 47. ročníku. Rok 2007 byl pro Chalimona již druhou návštěvou zlínského festivalu. V roce 1996 uváděl ve Zlíně svůj film společně se Stellou Zázvorkovou.

Rozšíření filmového programu a prodloužení festivalu na 8 dní vedlo v roce 2008 k obohacení festivalových lokací o multikino Golden Apple Cinema. A nejen filmový program je zde doma. Návštěvníci si na cestě do kinosálů v nákupním centru Zlaté jablko mohou ulovit i podpis slavných českých filmařů při autogramiádách nebo si jen tak prohlédnout výstavy filmové či klapkové.

Na velmi zajímavou informaci jsme narazili ve festivalovém archívu. V roce 1987 získal Cenu dětského diváka hororový film Věry Chytilové Vlčí bouda. Film, který byl nominován na Zlatého medvěda na Berlinale, vypráví příběh účastníků lyžařského výcviku, ze kterého se vyklube experiment vedený podivnými bytostmi.