Filmové delegace přivezly do Zlína své příběhy – část 2.

Právě proto má smysl zvát filmové delegace z celého světa. Nejen aby představily své filmy, ale aby připomněly, že za každým filmem stojí skuteční lidé. A někdy právě jejich příběhy zůstávají v paměti ještě déle než samotná projekce.

Jak se vyjádřila jedna z polských návštěvnic:

Zlínský filmový festival je víc než film. Je to empatie, citlivost, otevřenost a velký respekt, který mladí diváci mají.

Právě tato slova vystihují druhou vlnu festivalových střípků. Pojďme v našem vyprávění pokračovat a podívat se na další okamžiky, kdy se zlínská kina proměnila v místa plná energie i hluboké lidské otevřenosti.

Irský Fleadh ve Zlíně

Mezi tradicí a svobodou hledá hlas, který bude skutečně její. Tak zní slogan nového irského filmu TRAD, který v mezinárodní premiéře uvedli dva významní představitelé současného irského filmu – režisér Lance Daly (např. Polibky, Black ´47) a herec Aidan Gillen (např. Hra o trůny, Sing Street, Gangy z Birminghamu). Hlavní hvězdou se však stal mladý herec a hudebník Dallán Woods, který se svým otcem Jimem divákům předvedli, jak vypadá ta pravá irská music session. Předvedli své umění hry na flétnu a irský buben zvaný bodhrán, a svými minikoncerty přinesli festivalu irskou živelnost, radost a energii. Diváci tuto irskou energii okamžitě přijali a pokaždé odměnili delegaci potleskem vestoje.

Bylo nám u vás opravdu skvěle. Je to úžasný festival. Ještě jednou děkujeme, jak krásně jste se o nás postarali. Doufám, že se brzy zase uvidíme,

neskrývali své nadšení Dallán a Jim Woodsovi.

   

  

Delegace filmu TRAD si kromě nezapomenutelných okamžiků ze Zlína odvezla dvě ocenění – Cenu diváka a Cenu mládežnické poroty a diváci si mohli ve svých festivalových denících zaškrtnout kolonku Největší zážitek z festivalu. 

Zlínská pohostinnost a vřelé přijetí zanechaly v irských hostech hluboký dojem.

Skvěle jsem si to užil – vlastně my všichni. Ještě jednou děkuji za pozvání a za vaši úžasnou pohostinnost. Doufám, že se v budoucnu zase uvidíme,

vzkázal oblíbený herec Aidan Gillen. Jeho slova potvrdil i režisér Lance Daly:

Cítili jsme se u vás vítáni a děkujeme Jaroslavo i všem tvým pomocníkům za všechno, co jste pro to udělali.

V Indii milujeme Baťu a Škodovku

Diváci, kteří přišli na indický film Neříkej to mámě (Don´t Tell Mother), zažili nejen první evropskou projekci. Byť se jedná o vážné drama o jedné indické rodině, početná delegace jim přinesla skvělý zážitek ze setkání s tou pravou Indií. Režisér Anoop Lokkur, jehož nelehké dětství je tématem tohoto výjimečného filmového počinu, se rozhodl, že do dalekého Zlína vyšle dva své herce, Siddartha Swaroopa a Karthika Nagarajana. 

Oba přijeli s početným rodinným doprovodem a vřelou rodinnou atmosféru přenesli i do filmové projekce s besedou. Malý představitel hlavní role si pozornost publika nesmírně užíval.

Ve Zlíně jsem se cítil jako král,

svěřil se se svými dojmy dětský herce Siddarth Swaroop, který navíc udivoval publikum svými znalostmi o autech značky Škoda.

   

  

Představitel jeho filmového tatínka Karthik Nagarajan zase neskrýval své překvapení nad historií hostitelského města. Přiznal se, že si vždy myslel, že v Indii tak populární značka Baťa pochází z jeho rodné země.

Baťu znají lidé v každé ulici, dokonce i v těch nejodlehlejších koutech Indie. Dodnes nosí můj syn boty Baťa, stejně jako jsme je nosili my s kamarády v devadesátých letech. Mnoho lidí si myslí, že Baťa je indická značka, ale teď už vím, že tomu tak není,

vysvětlil herec. I proto byl velmi pyšný na to, že mohl osobně navštívit právě to místo, kde celé obuvnické impérium započalo.

O odvaze mluvit nahlas

K neuvěřitelnému propojení diváků a delegace došlo při projekci soutěžního mládežnického filmu Bez tíže (Weightless) dánské režisérky Emilie Thalund. Ten vypráví příběh patnáctileté Leje, která podléhá vlivu společnosti a odjíždí na ozdravný tábor, kde se pokouší změnit svůj fyzický vzhled. Společně s režisérkou přijela do Zlína i hlavní představitelka Marie Helweg Augustsen, která stejně jako Lea zakusila body shaming. 

Nejen tyto smutné zážitky sdílela se zlínskými diváky, kteří následovali jejího příkladu a svěřili se stejnými zkušenostmi. Bez tíže se tak zařadilo po bok dalších besed, které se staly filmově terapeutickým prostorem, ve kterém mají co říct filmové delegace i filmoví diváci. Režisérka Emilie Thalund si hloubky a upřímnosti této debaty nesmírně cenila:

Publikum bylo velmi srdečné, otevřené a vnímavé.

Tato oboustranná otevřenost pomohla vytvořit bezpečné prostředí, na které bude dánská herečka ráda vzpomínat.

Od první chvíle jsem se ve Zlíně cítila vítaná. Všichni lidé byli naprosto úžasní,

doplnila s vděkem Marie Helweg Augustsen.