Alžběta Malá: Jsem vděčná, že jsem se poslechla

Do Zlína na letošní Zlín Film Festival dorazíte jako „Young Star“, mladá hvězda s úspěšně rozjetou kariérou. Vnímáte sama sebe jako hvězdu?

Já asi nevím, co to znamená. Ale ne, nevnímám samu sebe jako hvězdu.

   

Vaše rodina má silné herecké kořeny. Cítila jste někdy tlak, že byste měla jít stejnou cestou?

Ne, bylo to úplně naopak, nikdo z rodiny na mě v tomhle nikdy netlačil a nikdo podle mě ani netušil, že to v sobě mám. Objevila jsem to sama až dva roky předtím, než jsme se hlásila na DAMU.

   

Jaké bylo vaše první setkání s divadlem nebo filmem? Pamatujete si na moment, kdy jste se do toho světa opravdu zamilovala?

S divadlem jsem se poprvé potkala v divadelní skupině OldStars, tam jsem se připravovala na DAMU. Na přijímačkách jsem pochopila, že mě to fakt baví a že to je něco, skrze co dokážu samu sebe i jiné příběhy komunikovat. A u filmu si vždycky vzpomenu na Pět let. Nebyla to úplně první zkušenost s filmem, ale s větším štábem a velkou rolí ano. Tam jsem poprvé zažila intenzivní práci s postavou a zamilovala jsem se do filmu.

   

Máte za sebou role ve filmových projektech, které se dotýkají vážných společenských témat - Zápisník alkoholičky, Guru, Smysl pro tumor, série o sexuálním násilí Pět let. Čím vás tyto role přitahují?

Myslím, že se přitahujeme navzájem. Mě ty role baví, potřebuju, aby měly hloubku, ale hrozně bych si přála zahrát si i komediální roli. Mám to v sobě a někdy dostanu takovou roli na divadle, ale ve filmu vůbec. Chápu to, protože mě lidi z televize takhle neznají, ale doufám, že se dočkám!

   

Jak se například člověk připravuje na roli, která se dotýká tak citlivého tématu, jako je sexuální násilí? Nebo tématu nemoci blízkého člověka? Konzultovala jste tyto role s někým?

Nekonzultovala, ale hodně jsem si o sexuálním násilí četla. Primárně o příbězích jednotlivých žen, které něco takového zažily. Zaměřovala jsem se na to, jak je to poznamená a jak různorodě se s něčím takovým vypořádávají. Pro roli Terezy v Pěti letech mi to hodně pomohlo.

   

A co pohádkové role? Ty vám zatím ve filmografii chybí. Zahrála byste si ráda třeba princeznu? A jakou?

Určitě zahrála. Asi nějakou přidrzlou a svéhlavou! Naštěstí vypadám i ve svých skoro osmadvaceti pořád na mnohem míň, tak třeba se ke mně taková role ještě dostane. Ale zahrála bych si klidně v pohádce i jinou roli, než je princezna. Třeba nějaký strašidýlko nebo zápornou postavu.

   

Objevila jste také ve válečném filmu Na západní frontě klid. Jaké to bylo stát se součástí tak velké mezinárodní produkce?

Nejzajímavější bylo tam vůbec být a pozorovat ten proces. Jedna scéna se točila celý den, to se vám tady nestane.

   

Kdybyste mohla vrátit čas a dát radu mladší Alžbětě, třeba té, která právě opouští DAMU, co byste jí řekla?

Jen bych ji řekla, ať je v klidu, že udělala správně, že se poslechla a že jsem na ni pyšná!

   

Kde byste se ráda viděla třeba za 10 let? Na české scéně, nebo někde v zahraničí?

Nad tím popravdě vůbec nepřemýšlím… Zahraničí je pro mě téma, ale nevím, zda bych si dokázala představit tam žít. Nějaký zahraniční projekt bych zažít chtěla, ale žít bych chtěla asi tady. Rozhodně bych ale chtěla mít za 10 let chalupu nebo bydlet mimo Prahu. Myslím, že tu celý život žít nemohu, v přírodě je mi mnohem líp.

  

Prozradíte, na čem momentálně pracujete, v jaké roli vás budeme moci v nejbližší době vidět?

Nejdřív asi na podzim v celovečerním filmu Stvůry od režiséra Jana Těšitele. A v divadle X10 letos v Srpnu. Ostatní projekty jsou buď v vývoji, nebo ve fázi scénáře, tak uvidíme!