Princezna Stella je taková malá verze mě, tvrdí herečka Ema Businská

Když se řekne Zlín Film Festival, co vám naskočí jako první?

Festival pro děti a sázení stromů. Místo, kam se letos poprvé podívám. Nemyslím do Zlína, ale přímo na festival, kam se moc těším.

Sama jste jako veslařka a tenistka dala herectví přednost před sportem. Proč?

Protože jsem se musela rozhodnout, co mě v životě naplňuje více. Když mi tehdy moje učitelka baletu Libuše Králová na konzervatoři řekla, že nejde, abych chodila denně na tréninky veslování a k tomu studovala tak náročnou školu, uvědomila jsem si, že má asi pravdu. Začala jsem o tom přemýšlet a mé srdce to vedlo k herectví.

Jste soutěživá i na place? Jak se to projevuje?

To je dobrá otázka. V určitém ohledu asi jo, ale spíš než soutěživost jsem si ze sportu odnesla kolektivní jednání, které je v naší herecké profesi velmi důležité.

Po seriálech a vedlejších rolích přišla první velká role: Princezna stokrát jinak. Jak moc se liší Ema od Stelly z Jablečného království?

Řekla bych, že máme s princeznou leccos společného. Je pravda, že si sama k sobě cestu ještě hledám. Hledám sebevědomí, které si postupně snažím vybudovat. Obě dvě jsme takové do větru a máme rády dobrodružství. Princezna Stella je vlastně v něčem taková malá verze mě, abych řekla pravdu.

Čím podle vás tato moderní pohádka vyniká?

Tím, že řeší téma, které je nám všem velmi blízké. Sebelásku a sebepřijetí řeší každý z nás, ať už děti, tak dospělí. Mimo jiné je velmi novodobě natočená. Kameraman Ivan Finta odvedl za mě moc hezkou práci. Diváky drží v napětí také princeznina nemoc, skrze kterou mění princezna podoby. Šermovali jsme, jezdili jsme na koni po celé republice po hradech a zámcích. Zkrátka je toho mnoho.

Princezna Stella touží po dobrodružství. Jaké největší dobrodružství jste zažila na place nebo ve vodě vy?

V práci to byla jednoduše pohádka, protože je dobrodružná sama o sobě. Na vodě to bylo vždycky, když jsem seděla na startu a cítila jsem stres, adrenalin, radost a vlastně všechny ty pocity, které k tomu sportu patří.

A u pohádky ještě zůstaneme. Kdybyste se na jediný den mohla stát kýmkoliv jiným, kdo by to byl a proč?

Jakožto představitelka hlavní postavy nemůžu říct nic jiného, než že bych se měnit nechtěla, protože o tom celá ta pohádka je.

Co máte na wish-listu letos? Na co se těšíte? Kromě Zlína samozřejmě.

Letos mě čeká premiéra filmu Bojovník, na kterou se moc těším. Jsem zvědavá, jak film dopadl. Nikdy jsem nedostala tak náročnou roli jako v tomto filmu, takže se těším a zároveň mám strach.

Jakou roli si v něm zahrajete? Navnaďte nás.

Hraju v něm dceru hlavního hrdiny. Mladou maminku, zdravotní sestru, která v jednom okamžiku přišla o matku i o otce. Vyrůstala s babičkou. Osud této postavy je silný. Celou tu postavu jsem založila na vnější síle a niterném smutku a rozkladu. Celkově si ale myslím, že ten film bude velmi hezký. Ostatně Milan Ondrík je velmi dobrý a výjimečný herec. Těším se, až ho ve filmu uvidím.