Přitahují mě role postav se silným vnitřním světem, které spíše pozorují, než mluví, říká Tadeáš Moravec

Do Zlína na letošní Zlín Film Festival letos dorazíte jako „Young Star“, úspěšný mladý herec s nastartovanou kariérou. Připadáte si už jako hvězda?

Nevím, jestli je tenhle termín dnes ještě úplně relevantní. V době sociálních sítí, kdy má spousta lidí stovky tisíc sledujících, a zároveň vzniká obrovské množství obsahu, se to všechno trochu rozmělňuje. Já jsem hlavně rád, když si někdo všimne mojí práce a třeba ho nějak zasáhne. Nad tím ostatním moc nepřemýšlím.

   

Vaše kariéra nabrala v poslední době rychlé tempo a letos na Zlín Film Festivalu záříte jako jedna z hlavních mladých tváří. Vnímáte tenhle zlomový moment jako potvrzení, že jdete správnou cestou, nebo si tu pomyslnou 'hvězdnost' raději vůbec nepřipouštíte?

Jsem rád, že můžu dělat práci, která mě baví. Toho pozvání si moc vážím. Všechny zásadní projekty z posledních dvou let vyjdou až na podzim, takže teprve uvidíme, jaké budou mít ohlasy. Ale pořád je to pro mě „jen“ audiovize — neberu to nijak dramaticky.

  

Zlínský Film Festival je znám svým mladým publikem, které vítá své „Young Stars“ velmi hlasitě? Jste připraven na zlínské fanouškovské šílenství?

To tedy upřímně nevím, jestli jsem připraven.

  

Hasič v televizní minisérii Studna, narkoman v seriálu Adikts, propuštěný vězeň v novém filmu Moře na dvoře nebo rozličné postavy ve videohře Kingdom Come: Deliverance II.

To je jen pár rolí, které jste doteď ztvárnil. Ve které z nich jste se cítil nejlépe a proč?

Asi v roli prvoodsouzence Davida Broulíka v seriálu Oddíl B, který režíroval Jan Prušinovský a který vyjde na podzim. Jednalo se o mou zatím největší roli, a tudíž jsem s postavou mohl strávit nejvíc času. Z výše uvedených pro mě byla herecky nejzajímavější role v seriálu Adikts. Obecně mě přitahují role lidí, kteří hledají svoje místo, víc pozorují, než mluví a mají silný vnitřní svět, který nejde snadno ven.

  

Do Zlína přijíždíte jako jeden z výrazných talentů své generace. Kdybyste měl tuhle svou dosavadní „jízdu“ přirovnat k filmovému žánru, byl by to spíš napínavý thriller, nebo pohodová road movie?
Asi taková existenciální road movie o člověku, co hledá domov a zároveň nedokáže zůstat na jednom místě.

  

A tím ta rozmanitost vašich rolí nekončí. Už letos se objevíte v roli stíhače RAF Josefa Františka v hraném dokumentu Osamělý vlk. Jak se vám dařilo sžít se s osudem tohoto leteckého esa? A jak jste se na natáčení připravoval?

Ta role mi přirostla k srdci. Kromě základní rešerše jsme v rámci přípravy absolvovali letecký rychlokurz a setkali se s válečným veteránem, pilotem z Afghánistánu. To setkání pro mě bylo asi nejzásadnější.

   

Jak vypadá „offline režim“ Tadeáše Moravce po intenzivním natáčení? (Je to sport, ticho v lese, nebo party s přáteli?)

Thaibox, cvičení, sauna, les a hudba. Na konci roku bych rád vydal EP - takový psychedelický folk - a už pracuju i na dalším albu, které bych chtěl pojmout víc country/bluesově. Přináší mi to obrovskou radost, protože to dělám čistě pro sebe, bez tlaku na výsledek. Nejdůležitější je ale pro mě čas s rodinou a blízkými lidmi.

   

Je pravda, že před kamerou jste se objevil ve 3 letech, protože vaše máma neměla hlídání?

Nevím, jestli to bylo přesně takhle, ale možné to je. Ze srandy říkám, že jsem začal dělat herectví, abych mohl trávit víc času s rodinou.

   

Herectví jste studoval v Anglii v East 15 Acting School. Studium v Anglii bývá pro mladého herce splněný sen, ale i tvrdý střet s realitou. Když si pod tu britskou zkušenost nakreslíte tlustou čáru, co svítí v kolonce ‚největší výzva‘, kterou jste dokázal pokořit?

Ta práce na jednu stranu vyžaduje otevřenost a citlivost, na druhou stranu hroší kůži a neustálou schopnost pracovat s odmítnutím. Myslím, že největší výzvou pro mě bylo a je nestát se cynikem a nezanevřít na svět ani na svoje sny. A doufám, že se mi to bude dařit i dál.

   

Kdybyste mohl vrátit čas a poradit svému mladšímu „já“ na začátku herecké cesty, co byste mu řekl?

Nesnažit se to dělat “správně”. Ať uděláš cokoliv, vždycky bude někdo, kdo si o tobě bude myslet, že jsi špatný herec nebo špatný člověk. Dělej to naplno tak, jak cítíš a chceš.

   

Podílel jste se na pokračování videohry Kingdom Come: Deliverance II, kde jste pracoval na motion capture a hereckém ztvárnění postav. Jak probíhá proces herecké práce v herním průmyslu a čím se liší od klasického natáčení před kamerou?“

Především tím, že když se na to člověk podívá optikou filmu, jde o příběh, který má stovky stran scénáře a desítky hodin stopáže. Herec tak často natáčí jednotlivé scény bez znalosti celého kontextu. Někdy jde o čistě technické věci, třeba konkrétní pohyb, jindy je to naopak velmi filmové a člověk hraje plnohodnotnou scénu s textem. Je to hodně obsáhlá práce a herec musí umět reagovat na velmi různorodé potřeby.

  

Když jsme na Zlín Film Festivalu, který je zaměřen na mladší publiku, teenagery, rodiny, nejde se nezeptat na pohádkové role. Co takhle nějaká role prince? Bral byste?

Upřímně mě to tolik neláká. Mám pocit, že od pohádek je u nás každoročně velké očekávání, které se jen málokdy podaří naplnit. Spíš než princ by mě zajímala nějaká pohádková bytost. Něco napůl člověk, napůl zvíře.

  

Zlín má specifickou vizuální identitu – cihly, sklo, čisté linie. Dokážete si představit, že byste v kulisách tohoto města natočil nějaký autorský projekt? Jaký příběh by se sem podle vás hodil?

Dokážu si tam představit nějaké dystopické future retro. Něco ve stylu románu My od Jevgenije Zamjatina, který byl předlohou pro Orwellovo 1984, nebo třeba seriálu Severance. Obecně mě víc láká představa příběhu zasazeného do budoucnosti než do minulosti. Mám pocit, že právě takové projekty - stejně jako výraznější žánrové věci - u nás pořád chybí.

  

Do Zlína na festival přijedete už poněkolikáté. Na co se do Zlína nejvíce těšíte?

Na město jako takové, ale hlavně na lidi.