Hvězda“ a „herec“ jsou dnes dva různé pojmy, říká Young Star František Filip Červenka.

Do Zlína na letošní Zlín Film Festival letos dorazíte jako „Young Star“, úspěšný mladý herec s nastartovanou kariérou. Připadáte si už jako hvězda? Poznávají vás lidé na ulici?

Jako hvězda si rozhodně nepřipadám. Vnímám herectví stále jako normální povolání. Až na to, že člověk je v tomto oboru neustále na očích. Ale pojem “hvězda” nebo “celebrita” se dnes díky sociálním sítím a mladším generacím začal trochu oddělovat a osamostatňovat od pojmu herec, zpěvák, režisér atd. Dneska může už být celebrita i člověk, co to jen umí se sociálními sítěmi a to je vše. Lidé mě občas poznávají, koukají. Ale myslím, že se teď ocitám na levelu “slávy” (pokud se to tak dá nazvat), kdy mě lidé na ulici poznají, ale absolutně netuší odkud. Nedávno mě v Boltu neustále řidič sledoval. A pak mi řekl, že mě asi zná. A jestli prý nechodím do gymu v Hradci. Že si myslí, že mě tam viděl běhat na páse. Samozřejmě jsem v Hradci nebyl už několik let.

  

Jaká máte očekávání od titulu „Young Star“? Tušíte, jaké aktivity to přináší? Těšíte se?

Pokud si dobře pamatuju, budeme sázet strom a křtít zvířátko? Ale těším se moc! I na kamarády, večerní piva a kulečník!

  

Kolikrát jste již Zlín Film Festival navštívil? Jaký festivalový zážitek vám nejvíce utkvěl v paměti?

Myslím, že letos jedu potřetí nebo počtvrté. Nejvíce si z minulých let pamatuju Baťovu vilu, kulečníky s Tonim Šoposkim a Tadeášem Moravcem, hvězdnou štafetu půlmaratonu a hlavně boží náladu města každý den.

  

Zlín Film Festival má neopakovatelný genius loci. Jaké to je, vyměnit pražské ulice za Baťovu architekturu a davy dětí a teenagerů, které na vás koukají jako na svého hereckého idola?

Je to zážitek, na který se každý rok moc těším. Je to strašně příjemný odpočinek od Prahy. Věčná pohoda, hezké počasí, krásné filmy, spoustu aktivit. Zkrátka dovolená s trochou příjemných povinností. A spoustu známých, hudby a piv. Ideální.

  

Kdybychom vám nabídli natočit film ve Zlíně? Jakou roli byste si ve zlínských kulisách rád zahrál?

Asi bych si chtěl zahrát “strojníka” u Bati, který se z roku 1923 přenesl do roku 2026. A objevuje, co se s městem stalo. Jaký dopad Baťa měl, stejně tak třeba i Karel Zeman a jaký to mělo všechno důvod. Zároveň je zvyklý na úplně jiný svět, peníze i politickou situaci. Mohlo by to být zábavně tragikomické.

   

Vloni jste běžel ve hvězdné štafetě v rámci zlínského půlmaratonu. Co vás k tomu vedlo? Byla to sázka, potřeba si vyčistit hlavu, nebo prostě jen adrenalin?

Myslím, že to celé bylo o tom, že když mi někdo nabídne, abych se zúčastnil jakéhokoliv závodu…většinou souhlasím. Baví mě běhat, závodit, hýbat se a když je to ještě navíc v týmu, nikdy neváhám. Přijde mi zábavné se dostávat na pokraj svých sil a sahat si na dno. Jsem v tomhle trochu sebemrskač.

   

Trasa ve Zlíně není úplná rovinka a asfalt dokáže potrápit. Jak vypadala vaše příprava mezi natáčením a divadlem? Šel jste do toho „z nuly“, nebo jste pravidelný běžec?

Herectví i běh vyžadují disciplínu a práci s dechem. Pomáhá vám sportovní průprava zvládat stresové situace na place nebo premiérovou nervozitu?

Jsem pravidelný běžec, ale většinou jednou, maximálně dvakrát týdně. Dělám i jiné sporty a běh vnímám jako dobrou aktivitu na odpočinek mezi náročnějšími dny, kdy jdu třeba lézt na stěnu nebo boxovat. Takže žádný super běžec nejsem, ale z nuly jsem taky nešel. Před během jsem i ve Zlíně chodil každé ráno běhat na kopec a zpátky.

   

Kdy jste si poprvé uvědomil, že herectví je něco, čemu chcete věnovat svůj život?

Myslím, že někdy v průběhu natáčení seriálu Most!. Když jsem měl možnost pracovat s Martinem Hofmannem a dalšími super kolegy. Sledoval jsem jejich práci s Honzou Prušinovským a dost mě to nadchlo. Pak samozřejmě roky na škole, a tak jsem měl možnost herectví postupně objevovat. No a nějak se stalo, že jsem se tím začal živit. A vlastně jsem se s tím smířil. Že se tímto překrásným uměním už živit nejspíš vždycky budu. Teda alespoň doufám.

   

Máte za sebou televizní projekty jako Most!, Osada a v poslední době především ústřední roli v seriálu Studna, za kterou jste byl nominován na Českého lva. Těžký příběh, náročné ztvárnění s kultovní scénou ve studni, kde otec bojuje se synem. Jak jste se vlastně k této roli dostal?

Na casting mě poslaly moje agentky z 2Media. Bez nich bych neměl snad nikdy ani možnost se k projektu dostat. Na castingu jsem byl pak jen s Terezou Kopáčovou a Majou Hamplovou. S nimi jsme udělali myslím jeden, nebo dva delší obrazy a pak byla pauza. Pak jsem se už sešel s Johankou a Davidem, aby nás spolu vyfotili, jestli vypadáme jako rodina. No a očividně se to Terezce líbilo a rozhodla se pro nás. Za což jsem jí do dneška nejvíc vděčný.

  

Je podle vás důležité, aby mladý herec prošel i takovými náročnými projekty, nebo je lepší budovat si kariéru „lehčími“ žánry?

Myslím, že asi záleží člověk od člověka. Já jsem určitě potřeboval projít odlehčenějšími projekty. Dokud jsem se v tom herectví vlastně hledal. A hledal svůj postup. Svoje tempo a svůj styl. Kdybych měl do Studny jít v šestnácti letech, nejspíš bych měl nervy v kýblu. Dneska už bych neváhal nejspíš u ničeho jen z důvodu, jak složitě by projekt vypadal. Ale myslím, že existují i mlaďoši, kteří by se neztratili ani u složitého projektu, i kdyby to byl jejich první kšeft. Každý herec má podle mě svoji cestu a jen ji musí objevit a zorientovat se v ní.

  

Promítla se temná nálada příběhu i do samotného natáčení? Byla atmosféra na place podobně hutná jako ve výsledném filmu? Dokázal jste mezi záběry „vypnout“?

Dokázal, ale ne stoprocentně. Vždycky tam v nás všech bylo soustředění. To právě ale neznamená, že se nedokážeme mezi obrazy bavit, nebo pokecat. Ale přestat se soustředit, to nešlo. Myslím, že nikdo ani nechtěl. Byla tam překrásná pracovní atmosféra. A podle mě se to do projektu i promítlo.

  

Vaše postava prodělala dětskou obrnu. Jak probíhala fyzická příprava na ztvárnění tak specifického pohybového omezení?

Měli jsme i s ostatními verzemi Slávka schůzky s fyzioterapeutkou. Řešili jsme, jaká věková kategorie bude mít do jaké míry viditelnou obrnu. Řešili jsme, jak držet příbor, jak jíst, jak chodit s berlemi i bez nich. Pak jsme dostávali domácí úkoly, ať můžeme trénovat i sami po večerech. Na place jsem pak často rád kulhal, dokud celá šichta neskončila. Začal jsem s nástupem do auta a snažil se skončit až s vystoupením u bytu.

  

Je pro mladého herce těžší zahrát fyzické omezení, nebo psychickou křehkost?

Myslím, že asi zas herec od herce. Fyzické omezení stojí na tom, jakou přípravu tomu herec před natáčením dá. A psychickou křehkost… tu v sobě musí člověk zkrátka objevit. A naučit se s ní pracovat tak, aby ho to zároveň nesemlelo. Mě to moc bavilo a rád bych se zase do nějaké takhle intenzivní práce vrátil. Člověka to i dost naučí. Naučí se věci sám o sobě. A to je podle mě zázrak tohoto povolání.

  

Co vás při práci na této roli překvapilo nejvíc?

Asi jako moc se mě celá práce dotkne. A jak moc se to dotkne mého osobního života.

   

Po tak intenzivní zkušenosti – táhnou vás teď víc charakterní, psychologicky náročné role, nebo naopak cítíte potřebu odlehčenějších žánrů a větší hravosti?

Chvíli po Studně jsem měl samozřejmě chuť si zahrát lehčí žánry. Ale netrvalo dlouho a začala mi intenzivní práce na psychologicky náročnější roli chybět. Už teď se nemůžu dočkat, až se zase nějaká taková objeví.

   

Zahrál jste si jednu z menších rolí i v nové pohádce Princezna stokrát jinak. Nelákala by vás někdy klasická role prince?

Vůbec! :) Nikdy jsem moc po princi netoužil. Ani si nemyslím, že jsem typ na prince.

  

Kdybyste měl předat jednu hereckou radu mladým začínajícím hercům nebo mladým lidem, kteří o herectví uvažují, co by to bylo?

Nespěchej, hlídej si ego, měj pokoru a nesrovnávej se s ostatními herci svého věku. Každý má svoje tempo.

  

Prozradíte, na čem momentálně pracujete, v jaké roli vás budeme moci v nejbližší době vidět?

Teď jsem měl hodně divadelní období. Tuhle sezonu jsem nazkoušel čtyři představení. Dotknout se prázdna v ABC. Představení o dvou horolezcích, kterým se při sestupu stala ošklivá nehoda a jeden z nich musel druhého pro svůj život obětovat. Potom Farářův konec v Národním divadle, Irská kletba v divadle Palace a nakonec Symbióza? s NEmyslím Kolektivem. Nic většího jsem před kamerou nedělal.