Festivalová energie je opojná a elektrizující

Do Zlína letos přijedete jako laureát Zlatého střevíčku, ale mezi lety 2003–2012 jste festival spoluutvářel jako jeho umělecký ředitel. Jaký je to pocit vrátit se - ale tentokrát „rovnou na pódium“?

Zlín mám moc rád, jsem jeho obdivovatelem, miluji nejen zdejší architekturu, rytmus města, lidi, ale především zlínskou energii, která je zde ukryta snad od dob Bati. A na zlínský festival se vracím s rozechvělým pocitem, jako bych se vracel domů. Zažil jsem zde jedny z nejkrásnějších let mého života, a upřímně si připadám, jako bych odjel včera.

  

Jak se festival za ty roky proměnil? Jak vnímáte jeho stávající charakter?

Když jsem na zlínský festival přišel, tak jsem věděl, že dostávám na starost největší a nejstarší dětský filmový festival na světě. Snažil jsem se tehdy festivalu vtisknout profesionální pracovní charakter, dal jsem si za úkol takzvaně festival vyvézt do zahraničí, zpropagovat jeho unikátnost. Festival jsme představili od Spojených států až po Jižní Koreu, prezentovali jsme se na Berlinale, v Cannes, ale i v Karlových Varech a dalších festivalech a na jejich marketech. Stali jsme se členy Asociace evropských dětských festivalů – ECFA. Díky tomu jsme začali přivážet do Zlína kvalitní dětské filmy a také zajímavé hosty. To vše vedlo k tomu, že zlínský festival začal být respektovaný nejen v zahraničí, ale světe div se, i u nás doma. Dokonce začal být zájem, abychom pomohli naprogramovat a umožnit vznik novým dětským festivalům v zahraničí, například v Rumunsku a v již zmíněné Jižní Koreji. A odměnou bylo, že k nám začali jezdit ředitelé ostatních festivalů, aby u nás našli ten správný film pro jejich festival.

Tehdy jsem měl v programovém oddělení skvělé kolegyně, Markétu Pášmovou a Jarušku Hynštovou. Právě tyto dvě po mém odchodu do České televize převzaly obsahové břímě festivalu a skvěle ho rozvíjí do dnešních dní. Myslím, že festival je v dobrých rukách, a to i díky jeho prezidentovi Čestmíru Vančurovi a dalším členům jeho týmu. Festival se jim podařilo propojit s životem Zlína, takže se stal opravdu otevřený všem, především pak dětem. Dělají to opravdu velice dobře a patří jim veliký dík!

  

Když porovnáte děti z roku 2003 a děti roku 2025, kde je podle vás největší rozdíl (pokud tedy je)?

Rozdíl je a není. Dnešní děti jsou pod daleko větším vlivem nových technologií, a především sociálních sítí. To má své výhody i nevýhody, v každém případě se to odráží v jejich životě a přístupu ke světu informací. Celé to vede k tlaku na ně, aby rychleji dospívaly, jsou zahrnovány nepřehledným množstvím informací. Osobně si myslím, že děti mají právo nejen na věku přiměřené informace, ale mají právo i na své dětství. Tady je právě smysl a úkol nejen pro dětské festivaly, dětské televize a školy, ale především pro rodiče. Výchova se dnes stává mostem mezi dítětem a světem. Já osobně jsem pro zachování dětství, jak jen to jde.

  

Co jste se za ty roky naučil o dětech a dětských divácích? Ať už v pozici uměleckého ředitele Zlín Film Festivalu a později jako výkonný ředitel ČT: D?

Pozorovat děti je jako pozorovat zázrak. Děti jsou upřímné, zvídavé, kreativní. Jejich energie je nekonečná. Pokud máte jejich důvěru a dovedete si udržet jejich zájem, je to dobré. Při ztrátě jejich zájmu, ale dokážou být velmi tvrdými a krutými diváky. V případě televize je otázkou zlomku vteřiny, aby pohnuly prstíčkem a zmáčkly jiný knoflík na televizním ovladači a přepnuly na jiný okruh.

  

Na festivalu ve Zlíně jste kdysi řekl, že neexistuje univerzální recept na výrobu úspěšného dětského pořadu, protože do něj vstupují stále nové a nové proměnné. Co jsou dnes ty nejvýraznější aspekty, které musí brát tvůrci dětského obsahu v patrnosti?

O některých jsem zde již hovořil. V televizi vycházíme při programových záměrech mimo jiné i z lifestylových průzkumů, také ze zkušeností tvůrců dětských pořadů, ale i ze zahraničních impulzů. Ostatně Déčko jsem od začátku koncipoval jako okruh pro děti od 4 -12 let se vzdělávacím a zábavným obsahem. Stanovili jsme si, že půjde o bezpečný prostor pro děti s vyloučením reklam. Tento úspěšný koncept Déčka se osvědčil a na jeho základě pracujeme dodnes. Vedle toho, že jsme v naší cílové skupině lídři na mediálním trhu v Česku, tak jsme trvale na špici srovnání veřejnoprávních televizí v Evropě. Snad nejdůležitějším aspektem je při naplňování našich cílů děti zaujmout a být jejich partnery.

  

Má klasický televizní formát ještě budoucnost? Je lineární vysílání stále pro dětské diváky relevantní, nebo se těžiště přesouvá do multiplatformního prostředí?

Klasické lineární vysílání má stále důležitou roli a odpovídající sledovanost, především pak u těch nejmenších dětí. Samozřejmě ty starší děti posléze propadají kouzlu mobilů a dalších zařízení a tím se mění i jejich preference sledování obsahu. V České televizi se tomu snažíme vycházet vstříc. Samo Déčko má svoji partnerskou webovou podobu a klasickým modelem spolupráce je, že se snažíme děti u televize upozornit na web Déčka, kde mohou nalézt buď rozšířené informace o našich pořadech, nebo si na webu najít i nový originální obsah, včetně her. Na vaši otázku lze odpovědět, že klasický televizní formát stále funguje a my se snažíme jeho podobu, především i délku přizpůsobovat očekáváním dětského diváka. Některé formáty jsou pak stálicemi, jako například animované pořady, kterým vévodí Večerníček.

  

Co vás v současném dětském mediálním světě znepokojuje?

Znepokojuje mě to, abychom naše děti předčasně nepřipravili o jejich dětství. Teď nemluvím o Déčku, ale o obecném stavu mediální krajiny u nás a ve světě.

  

A co vás naopak naplňuje optimismem?

Optimismem mě naplňuje potenciál a chuť tvůrců pro děti. V tomto směru myslím, že je Česko na špici a že takzvaně máme na tvorbu pro děti český recept, který nám můžou leckde ve světě závidět. Ostatně tato tradice dětské tvorby je u nás po dlouhá desetiletí a jedním z důkazů je i zlínský festival a také slavná historie zlínských filmových ateliérů. Navíc dnes ve Zlíně vyrůstají i nové generace mladých tvůrců.

  

Jak důležitá je spolupráce mezi televizí a festivaly, jako je ten zlínský? Může festival fungovat jako laboratoř nových témat a trendů?

Ano, to je důležitá symbióza. Vzájemně se ovlivňujeme a přinášíme si nejen programové tipy, ale vznikají zde i tvůrčí a pracovní provázanosti. Nejen Česká televize, ale i zlínský festival se snaží podporovat mladé tvůrce s jejich startujícími projekty.

Navíc asi není všeobecně známé, že já jsem kdysi při projektování televizní stanice Déčko vycházel ze svých zkušeností uměleckého ředitele zlínského dětského filmového festivalu.

  

Kdybyste měl ze zlínského pódia vyslat mladému publiku jedinou větu, jaká by byla?

Neztraťte svoji zvídavost! To je to nejdůležitější.

  

Co máte ve Zlíně vůbec nejraději? Na co se tady nejvíce těšíte, když sem zavítáte?

To, když při zahájení festivalu začne křičet a tleskat celé kino. Ta mladá energie je opravdu opojná a elektrizující.