26/5 — 1/6/2022
62. mezinárodní festival filmů
pro děti a mládež
19. 9. 2021

Rozhovor s mezinárodní odbornou porotou pro dětskou kategorii: „Tenisky jsou lepší než vysoké podpatky“

Myslím, že mezinárodní odborná porota pro dětský film si dobře notuje nejen během festivalu, ale klidně by spolu mohli i zestárnout. Dokážu si bez problémů představit režisérku Johanne Helgeland (film HRANICE ODVAHY), režiséra Víta Karase a odbornici na prodej a distribuci Claudii-Rudolph Hartman, tedy dvě elegantní dámy a jednoho gentlemana, jak společně provozují malý krámek s knihami. Zákazníkům by podávali čaj v malých šálcích s květinovým potiskem.

Tak schválně, jak dobře jste se během festivalu poznali. Kdo toho během festivalu nejvíce vypil?

Vít: I kdyby to nebyla pravda, vezmu tohle na sebe.

Claudia: To je krásné gentlemanské gesto. Díky moc!

 

Kdo toho nejvíc namluvil?

Claudia: Vít! Jako Čech nám často dělal průvodce.

Vít: A protože jsem toho zjevně hodně vypil, rychle jsem se rozmluvil.

 

A kdo během projekce alespoň jednou usnul?

Claudia: Tak tady je to taky Vít.

Vít: To byl jenom mikrospánek a trval jen několik vteřin.

Johanne: Fakt? To jsem si ani nevšimla. Udělal jsi to hodně nenápadně.

 

Kdybyste byli organizátory festivalu a mohli byste si z tohoto festivalu ukrást jednu věc a vzít si ji s sebou domů, co byste si vzali?

Claudia: Tu pohostinnost! Lidé jsou tu velmi milí. Od prvního okamžiku se nám na festivalu dostává vřelého přijetí. Je to tady opravdu výjimečné!

Johanne: Naprosto souhlasím.

Vít: Řekl bych to stejně.

 

Co můžete říci o botách?

Claudia: Moje rada je zní: „Pokud přijedete do Zlína, vezměte si s sebou tenisky. Všechno je sice v docházkové vzdálenosti, ale když jste na nohou tak často, jako tady, tenisky jsou lepší než vysoké podpatky“.

Johanne: Ale nezapomeňte ani na vysoké podpatky, dress code je tu taky docela běžný.

Vít: Na univerzitě nám říkal legendární režisér Otakar Vávra: "Při přípravě na natáčení mějte na paměti, že byste si měli najít dobrého krejčího, ale také si vzít pohodlnou obuv.

 

Kterou dospělou postavu byste ve filmech, které jste zde viděli, chtěli lépe poznat a třeba i pozvali na rande?

Claudia a Johanne (současně): Z ženského úhlu pohledu bych řekla, že táta ve filmu SPACEBOY byl hodně sympatický. Rande s ním by mohlo být fajn ... teoreticky vzato. Ve skutečnosti bychom do toho samozřejmě nešly!

Vít: I z mého pohledu by byl on správnou volbou. Mnoho ženských postav, které by tomuto zadání vyhověly, pravda nebylo.

 

Zkuste říct jméno režiséra nebo režisérky, jež natočil/a nebo by měl/a natočit alespoň jednou za život dětský film.

Vít: Alfred Hitchcock!

Claudia: Seriál o setkání mladých detektivů s Hitchcockem - TŘI PÁTRAČI - je v Německu populární už desítky let. Vybrala bych režiséra artového filmu, jako například Françoise Ozona, abych viděla, jak by si dokázal poradit s dětským publikem.

Johanne: Bylo by zajímavé vidět režiséra Mikea Leigha a jeho styl práce při natáčení s dětskými herci.

 

Který film vás naposledy rozesmál či rozplakal?

Johanne: Po mnoha letech jsem nedávno znovu zhlédla film SNÍDAŇOVÝ KLUB a překvapivě mě zase rozesmál.

Claudia: V kině jsem nebyla pěkně dlouho. Naposledy mi tekly slzy na tomto festivalu u dojemného korejského filmu ODVÁŽNÝ VÝLET.

Vít: Byl jsem na premiéře filmu PRVOK, ŠAMPON, TEČKA A KAREL, což je český film o přátelství mezi čtyřmi kamarády, kterým je 40 a stojí na pokraji krize středního věku. Bylo to vtipné a hodně jsem se nasmál, což u mě není v dnešní době moc obvyklé.

 

Pokud byste nepracovali u filmu, čím byste byli?

Claudia: Měla bych knihkupectví specializované na knihy pro děti. Bývala to moje brigáda za studentských let a zbožňovala jsem to - setkávat se s lidmi, radit jim s tituly, zvát autory ...

Johanne: Vždycky jsem chtěla mít penzion.

Vít: Tato otázka je pro mě noční můra. Nedovedu si představit, že bych dělal něco jiného, než točil filmy. Když jsem v pěti letech viděl filmy Karla Zemana, rozhodl jsem se, že se stanu filmařem. Tehdy jsem si myslel, že je to všechno skutečné a zjištění, že se dají takové příběhy vytvářet, mne naprosto uchvátilo a nic jiného to už nepřebilo. Nedokážu si ani představit, jak těžké to musí být pro lidi, kteří nemohou filmy tvořit z politických důvodů. Jak hrozné musí být, když je vám odebrána vaše největší vášeň. Pravděpodobně bych se stal učitelem. Studoval jsem totiž na učitele v mateřské školce.

 

Pamatujete si okamžik, kdy jste si uvědomili, že vaše publikum je mnohem chytřejší, než jste si mysleli?

Johanne: Dětské publikum nelze nikdy podceňovat. To jsem si uvědomila už jako dítě. Sledovat filmy, pro které jsme byly nechápavými dětmi, byla hrozná nuda.

Claudia: Někdy, když bereme své vlastní děti do kina, se usilovně snažíme jim pomoci pochopit, co se ve filmu děje. Pak se na vás obrátí a řeknou: "Ano, já jsem to dávno pochopil." Obvykle zvládnou pojmout více, než byste čekali.

 

Které současné téma by se podle vás mělo odrazit ve filmu pro mladého diváka?

Claudia: Na téma změny klimatu již bylo natočeno mnoho filmů, ale dobrý film by vás měl naučit, co s tím dělat, oslovit, inspirovat a podpořit novou generaci, jejichž budoucnost je ohrožena.

Johanne: Různé aspekty dětství, které by je měly povzbudit v tom, aby pochopily, že mohou jednat ve svém životě smysluplně a účelně.

 

Můžete se navzájem představit v jedné větě?

Vít: To zvládnu udělat v jedné. Sympatické dámy!

Claudia: Před festivalem jsme se neznali, ale velmi snadno jsme se sladili jako tým. Našli jsme způsob, jak spolu komunikovat a rozumět si, což je dáno pravděpodobně i podobným náhledem na film a se stejným humorem. Propojit nás byla skvělá volba. V našich debatách jsme vždy vycházeli z příběhu. Co je na filmu nejpodstatnější, je totiž to, jak se vás dotkne a jestli vás zaujme.

Johanne: Vedli jsme velmi zajímavé rozhovory o filmu. Ty rozhovory byly zásadní součástí našeho setkávání.

Vít: Pomohl také samotný výběr filmů. Těžko si představit, kolik filmů musely Jaroslava a Markéta zhlédnout, aby nakonec vybraly těchto 10 soutěžních titulů. Odvedly opravdu vynikající práci.