26/5 — 1/6/2022
62. mezinárodní festival filmů
pro děti a mládež
18. 9. 2021

Rozhovor s mezinárodní odbornou porotou pro krátký animovaný film - „Mimořádně velký počet jezevců“

Letošní festivalové poroty vám představujeme v sérii rozhovorů ve formátu spíše spontánních otázek. Pokud by odpovědi mohly být kresbami, bylo by to ovšem pravděpodobně celé jednodušší, ale ono to musejí být slova. Celý tento rozhovor se tak stal snahou o vnesení řádu do chaosu. Představujeme tedy Barboru Příkaskou (Česká republika), Gézu M. Toth (Maďarsko) a Elizu Plocieniak-Alvarez (Polsko/Německo) - členky a člena „poroty pro animovaný film“.

Nejprve se podíváme na to, jak dobře jste se během festivalu poznali. Kdo toho během festivalu nejvíce vypil?

Barbora: To je snadné!

Eliza: Voilà!

 

Kdo je z vás nejupovídanější?

Géza: Asi já. Mám nejhorší angličtinu, a tak jsem měl větší problém se vyjádřit.

 

A kdo z vás během projekce alespoň jednou usnul?

Barbora & Géza (dívají se na sebe provinile): Nikdo! To by se nám nikdy nestalo; jsme opravdoví profesionálové.

 

Který film vás naposledy rozesmál či rozplakal?

Eliza: Právě jsme zhlédli 52 filmů. Nějak si nemůžu vzpomenout na žádný film, který jsem kdy předtím viděla. Mám pocit, že moje minulost byla smazána.

Barbora: Působivý seriál HBO "BÍLÝ LOTUS" je jedním z nejlepších televizních seriálů, který jsem kdy viděla, a který ve mně vyvolal celou škálu pocitů, včetně smíchu a pláče.

 

Co můžete říci o botách?

Géza: Do Zlína jsem si přivezl všechny své boty. Mám čtyři páry. S ohledem na seznam různých požadavků na oblékání pro různé akce festivalu jsem přijel dobře připraven.

Eliza: Já jsem si přivezla 5 párů a chtěla jsem si přivézt ještě další pár, ale nevlezl se mi do zavazadla. Nikdy předtím jsem si tolik párů bot s sebou nepřibalila.

Barbora: Tak to jsem vítězka! Přivezla jsem si 6 párů, a to je z hlediska obuvi vše, co vlastním. Když mi řidič pomáhal se zavazadly, podíval se na mě tázavě: "Cože?"

Géza: Až tady jsem pochopil, jaký géniem byl Baťa. Když se podíváte na jeho dům a tovární budovy, je vám to hned jasné. V nejvyšším patře mrakodrapu je trojrozměrná mapa, která vypovídá o práci majitele "výjimečného mozku".

 

Pravděpodobně se účastníte festivalu po dlouhé době osobně. Co vám nejvíce chybělo?

Eliza: Samotná přítomnost v kině a sledování filmů na velkém plátně.

Barbora: Živé projekce s dětmi v kině. Ty jsou nejlepší.

Géza: Setkávání s kolegy. To, co teď právě děláme, je to, co mi chybělo. Společná diskuse a vzájemná inspirace ... o tom je celý animační průmysl.

 

Kterou animovanou postavu z filmů, které jste zde zhlédli, byste chtěli lépe poznat a třeba pozvat na rande?

Géza: Dva medvědy z MLSNÝCH MEDVĚDÍCH PŘÍBĚHŮ, abychom se mohli na další díly dívat společně. A byl tu ještě jeden český film (DĚTI ZE VŠEHOVÍC: JAK HO NAŠLI) s postavou sexy učitele z mateřské školy s brýlemi ve tvaru srdce.

Barbora: V tom filmu byl chlapík jménem Jarin - prototyp padoucha, který ale nakonec svou chybu uzná a udělá, co je potřeba.

Eliza: Ve filmu O MATYLDĚ S NÁHRADNÍ HLAVOU má ředitel školy krokodýlí boty. Boty z krokodýla jsou nejlepší!

Géza: Ano, to je pro mě vlastně film, který jsem viděl naposledy a kterého jsem se smál nahlas!

 

Můžete se navzájem představit v jedné větě?

Géza: Eliza je nebezpečná a Barbora je soustředěná.

 

Který režisér by podle vás měl alespoň jednou v životě natočit, nebo již natočil, animovaný film.

Eliza: Roy Anderson, který se podepsal pod film PÍSNĚ Z DRUHÉHO PATRA.

Géza: Pro mě by to byl Alfred Hitchcock.

Barbora: Christopher Nolan.

 

Která zvířata v dnešní animaci chybí? Která ve festivalových filmech nebyla a měla být?

Barbora:  Velmi vzácným a zvláštním zvířetem je třeba kabar měděný, který žije v Himálaji. Vypadá roztomile, až na ty bizarní upíří tesáky. Na toho se určitě podívejte!

Eliza: Ve festivalových filmech se tu objevili nějací mravenci, ale nikdy jako opravdové postavy. Mělo by tu být více mravenců!

Barbora: Bylo tu dost zvířat: jedna děsivá kočka, spousta velryb a jezevců - ti se objevili v mimořádně velkém počtu!

 

Co výběr filmů vypovídá o současné české animaci?

Barbora: Nemám ráda, když se vždycky při hovorech o české animaci vracíme do minulosti. Tady jsem na festivalu viděla hned několik velmi svěžích studentských filmů, které mají stále větší potenciál se chytnout i na mezinárodním poli. Velmi mě potěšilo, že se líbily i mým kolegům.

Géza: Podle mého názoru byly české filmy nejlepší. Byla v nich hluboká a upřímná touha vyprávět dětem příběhy a vyprávět je dobře. Pro filmaře, stejně tak pro každého rodiče a prarodiče, by právě toto mělo být vždy tou první a nejdůležitější motivací.

 

Které zvíře či předmět je nejtěžší animovat?

Géza: Zápalku!

Barbora: Géza má na mysli svůj vlastní film. Natočil film o zápalkách a má pocit, že je génius.

Eliza: Čím více nohou, tím je to těžší. Takže zase ti mravenci!

 

Pokud byste nepracovali u filmu, čím byste byli?

Eliza: Programátorkou. Proč ne? A zítra bych si pravděpodobně vybrala něco jiného.

Géza: Mám spoustu paralelních profesí. Nedokážu si představit, že bych se soustředil jen na jednu věc. Pracuji jako učitel, režíruji divadlo i operu, mám filmové studio, zabývám se také scénografií a samozřejmě jsem také slavný autor animovaných zápalek.

Barbora: Něčím užitečným - třeba bych mohla být dobrou sociální pracovnicí.

 

Máte neomezený rozpočet na krátký film ... čím byste začali?

Barbora: Najít správného scénáristu, který dokáže zábavnou formou vyprávět příběh - tedy bez patosu - je nelehký úkol. Někdy si říkáte už od první minuty: "Aha, zase diverzita, znovu a znovu...” Nebo anorexie či zdravotní postižení ... Proč by měl film téma přímočaře servírovat divákovi?

Eliza: Pokud chcete vyslat nějaké poselství, vyšlete je elegantně. Způsob zpracování je důležitější než samotné téma.

Géza: Mám sen realizovat jeden projekt. V naší rodině koluje příběh, který začal můj otec a předal jej mně a mým sourozencům. V tom příběhu pokračujeme v našich vlastních rodinách a stejně tak bude pokračovat i v dalších generacích. Moje dvě dcery pracují u mne ve studiu a rozhodli jsme se, že jednou podle těch příběhů natočíme film. Svého otce jsem požádal, aby tyto příběhy sepsal, protože byly předávány pouze ústním podáním a neexistoval žádný písemný záznam.

Eliza: Já mám aktuálně rozpracovány 4 projekty. Během festivalu byla moje pozornost jinde a úplně jsem vytěsnila vlastní přání a nápady. Do pr...., to je zase taková ubohá odpověď - teď už mě určitě nikdy nepozvou. Což je škoda, protože tento festival fakt miluju.

Barbora: Já taky, užívám si ta naše společná setkávání. Líbí se mi ta dynamika mezi námi.

Géza: Dynamika dam je daná zejména rychlostí jejich chůze.