Valašsko a Zlínský kraj je pro mne jedna velká filmová rodina

Boleslav Polívka, Chantal Poullain, Anna Polívková, Petr Čtvrtníček, Martin Stránský, Radim Fiala nebo Jiří Dvořák – to jsou herci, kteří se objeví v nově natočené pohádce Největší dar. Ta bude mít dnes na 60. ročníku Zlín Film Festivalu svoji světovou premiéru a jubilejní festivalový ročník tímto zahájí. Podle režisérky Marty Santovjákové Gerlíkové se jedná o vůbec první pohádku v produkci Valachů.

Co Vás vedlo k myšlence natočit pohádku? Kdy se myšlenka zrodila?

Na premiéře svého prvního filmu Děda u Vás na festivalu jsem prohlásila, že by si Valašsko zasloužilo svoji pohádku. Od té doby jsem se této úvaze začala věnovat. Psal se rok 2016. Od té doby uběhly čtyři dlouhé roky, během nichž se nám společně s kolegyní Dariou Hrubou „uceloval“ příběh. Postupně k nám přibývaly další a další osobnosti, které nám konečný vizuál filmu pomohly dotvořit. Za to jim patří velký dík!!!

Jedná o vůbec první pohádku v produkci Valachů. Od začátku jste plánovala, aby vznikla na Valašsku? Proč?

Valašsko je jasná volba. Já snad ani nikde jinde pracovat neumím. Dělám si legraci. Ale opravdu. Doma je doma. Mám už tu své ověřené, krásné, neokoukané lokace, spousty spřátelených duší, které mi mnohdy i nezištně pomáhají. Valašsko a obecně Zlínský kraj je pro mne taková jedna velká filmová rodina a myslím, že vřelý vztah i díky natáčení pohádky k němu získali také herci a členové štábu.

Je natáčení na Valašsku v něčem zásadně jiné oproti natáčení v jiném regionu – například Praze?

Pro mne ano. Tak jak jsem již zmiňovala, mám tu kolem sebe tým lidí, na které se mohu s důvěrou obrátit. Natáčeli jsme ale také v jiných krajích, i tam jsem se cítila dobře. Doma je ale doma.

V pohádce se objeví řada oblíbených českých herců. Jak těžké je bylo pro účinkování získat?

Kromě toho, že jsme museli některé role přeobsadit kvůli vytíženosti herců, musím říct, že to zase až tak těžké nebylo. Pracovali jsme s herci, které jsme už znali z dřívějších spoluprací. Také Daria Hrubá, která se dlouhá léta pohybovala v televizním a divadelním prostředí, přispěla svými kamarádskými vztahy s herci. A bylo to.

Byl pro natáčení filmu důležitý výběr konkrétních lokalit? Kde všude se natáčelo?

Určitě ano. Já i Daria jsme měly jasnou vizi a představu, a to pracovat s přírodou. Nechtěly jsme „vymýšlet vymyšlené“. Příroda nám nabídla tolik krásných lokací, že jediné interiéry jsme natáčeli v rožnovském skanzenu, v usedlosti na Sihle ve Velkých Karlovicích a v chalupě v Novém Hrozenkově. Exteriéry pak v Podlesí u Valašského Meziříčí, u památného dubu v Kozlovicích, v jeskyni Lidomorna v Moravském krasu a v lomu u Bohdanče ve Zruči, také v rožnovském skanzenu a na Pustevnách.

Na jakou scénu z natáčení nezapomenete?

Na všechny. Každá přinesla nějaký ten zážitek a spousty emocí. Každopádně pro mne jako klaustrofobika byly asi nezapomenutelné tři dny v jeskyni Lidomorna.

Co Vám připadlo naopak při natáčení nejúsměvnější?

Práce s dětmi a zvířaty. S dětmi byla vždy největší legrace. Zvířata si občas dělala, co chtěla, a tak jsme se u monitorů modlily, aby to třeba na „popáté“ vyšlo. Nakonec se vše podařilo a i ty němé tváře se staly členy týmu a vše zvládly na jedničku.

Jak Vám do dokončení pohádky zasáhla covidová pandemie?

Přiznávám, že dost. Vlivem událostí uplynulých měsíců a kvůli nastalé krizi nás opustilo pár významných partnerů. Takže teď je mým úkolem kromě jiných povinností při postprodukci tuto situaci vyřešit. Mnohdy to však není jednoduché. Když je mi nejhůř, pustím si pohádku a hned vím, že je za co bojovat. Věřím, že diváci tento boj ocení, pohádka je totiž krásná!!!

Máte za sebou už dva filmy, teď pohádku. Prozradíte, co plánujete dál?

Víte, ono se těžko plánuje, když jste ponořeni do finalizace jednoho díla. Já jsem zastánce toho dělat třeba jednu věc, ale pořádně. A o to se právě teď snažím. Až pohádku přivedeme do kina, můžu se věnovat další práci. Každopádně nechystám nic velkého. Pár klipů pro známé muzikanty a jeden pohádkový seriál, který ukáže dětem krásná zákoutí naší republiky.