26/5 — 1/6/2022
62. mezinárodní festival filmů
pro děti a mládež
6. 9. 2021

Režisér Pan Nalin o filmu POSLEDNÍ FILMOVÉ PŘEDSTAVENÍ: „Nádraží, kam nikdo nejezdí“

Musíte film opravdu milovat, abyste se stali filmaři? Pokud ano, pak Pan Nalin - režisér filmu POSLEDNÍ FILMOVÉ PŘEDSTAVENÍ - musí být naprostý filmový maniak. Tedy soudě podle lásky ke kinematografii, která v jeho příběhu na diváka dýchá v každém záběru. 

Projekce filmu v rámci 61. ročníku ZLÍN FILM FESTIVALU:

PO | 13.09 | 18:30 | GOLDEN APPLE CINEMA, SÁL 3

Podrobnosti k projekci naleznete zde.

 

Od chvíle, kdy se devítiletý Samay zamiluje do filmu, nevynechá ani jeden den, aby se tajně nevplížil do kina. Tato "posedlost" filmem se přenese i na jeho partu kamarádů a společně se pokusí sestrojit promítací stroj. Jeho otec, který vlastní malý čajový stánek na místním nádraží, však není z plánů jeho syna zrovna nadšen a Samay musí strpět několikero bití, které jej má z jeho slabosti pro film "vyléčit". Ve filmu POSLEDNÍ FILMOVÉ PŘEDSTAVENÍ zavítáte do kina na indickém venkově, kde jsou skandující a tleskající diváci aktivními účastníky každé projekce.

 

Pan Nalin říká, že filmy jsou pro lidi odnepaměti prostorem pro snění, tedy jistým „útěkem z reality“ a tato myšlenka je platná všude - ať už v pouštích Rádžasthánu, vysoké Himálaji či tropických plážích Kéraly a Tamilnadu.“

 

Je však profese filmaře „slušnou“ profesí? Samayův otec si to nemyslí.

Nalin: V posledních dvou desetiletích se situace v Indii díky dopadům kapitalismu výrazně změnila. Nicméně v oblasti, kde jsme POSLEDNÍ FILMOVÉ PŘEDSTAVENÍ natáčeli, žije mnoho lidí, kteří sice indické filmy zbožňují, ale nikdy by své děti nenechali do filmového průmyslu vstoupit, minimálně své dcery by určitě odrazovaly. Mnozí stále věří, že svět filmu je omamný svět plný nemorálních lidí, sebevražedných kauz a sexuálního obtěžování, a především obrovské chamtivosti po slávě a bohatství.

 

Na Samaye má omamný účinek i světlo promítacího stroje.

Nalin: Element "světla" mě okouzlil daleko před tím, než jsem objevil kouzlo filmu. Běžně jsem bombardoval své rodiče otázkami, jako například: „Odkud je světlo? Kdo jej vytváří? A kam mizí v noci?“ A pak když jsem ve škole konečně pochopil, jak vzniká světlo, stín, odraz i lom, tak jsem se to rozhodl ignorovat, abych o tento aspekt tajemnosti nepřišel. Dobrodružství Samaye a jeho gangu jsou částečně autobiografická. Tam, kde jsem vyrostl, byla jen samá rozlehlá pole a nekonečné horizonty. Naším jediným spojením s vnějším světem byla, tedy kromě vlaků, letadla vysoko nad našimi hlavami. Moje matka byla navíc výborná kuchařka. Můj otec postupně přicházel o všechno a byl čím dál chudší - půdu, krávy a nakonec i dům mu sebrali jeho vlastní bratři - a jediné, co mu zbylo, byl malý krámek s čajem na odlehlém nádraží, kam zavítal málokdo. Do svých osmi jsem nikdy v kině nebyl.

 

Film začíná a končí poctou největším indickým hercům a režisérům z celého světa.

Nalin: Jak bych jako největší filmový nadšenec pod sluncem mohl nevzdat hold filmařům, kteří můj život i práci tolik ovlivnili? Do filmové úpravy POSLEDNÍHO FILMOVÉHO PŘEDSTAVENÍ je zakomponována řada nepatrných poct, ale pokud nejste vyloženě kinofil, tak si jich možná nevšimnete. Ale jsou tam.

 

Pocházejí všechny klipy ve filmu z původních indických filmů?

Nalin: Ano, určitě. Ty filmy mají ryze "bollywoodské“ kořeny. Jsou jako "masala" pokrmy, ve kterých se mísí veškeré koření - je tam špetka dramatu, akce, romantiky, hudby, písní, melodramatu, komedie a také skutečných indických megahvězd.

 

V jedné scéně dokonce Samay sní o tom, že skočí do kupy celuloidu.

Nalin: Tato scéna se točila úplně bez jakýchkoli vizuálních efektů. Můj tým posbíral celuloidový 35mm film po celé Indii. Byla to obrovská výzva, protože většina filmových kopií byla zničena před deseti lety, a ty, které zůstaly, jsou v archivech. Trvalo nám téměř 8 měsíců, než jsme jednotlivé kotouče jeden po druhém našli, a nakonec i poštou obdrželi. Při zkoušení této scény jsme si uvědomili, že její natáčení představuje velké nebezpečí. Hrany filmu jsou ostré jako břitva, takže nesprávný způsob dopadu na ně by mohl způsobit hluboké rány. Náš dětský herec Bhavin Rabari ale scénu zvládl skvěle - a to nejen jednou, ale hned pětkrát!

 

Samayho vztah s matkou se diametrálně liší od jeho vztahu k otci.

Nalin: V Indii jsou matky většinou vstřícnější, citové pouto matky se synem je tu velmi silné. Nicméně bití, které Samay zažívá ze strany svého otce, není vůbec běžné.

 

Obřad přípravy jídla má ve filmu až punc posvátnosti.

Nalin: Přesně takhle vařila moje matka. Oba moji rodiče projevovali neskutečný talent v kuchyni a moje sestra a bratr jej zdědili. Za mého dětství se doma každý den diskutovalo jen jedno téma – a to jídlo! Během oběda se řeč vždy stočila k tomu, co bude na večeři, pak na snídani, svačinu atd.

 

Ve filmu zazní píseň se slovy „on je prostě frajer“. To platí i pro vašeho hlavního herce Bhavina Rabariho (v roli Samayho).

Nalin: Bhavin je velký frajer! Během castingu byla jedna věc jistá - děti musely pocházet ze stejné odlehlé části státu Gudžarát, kde jsem vyrostl i já. Chtěl jsem se tak ujistit, že děti budou mít přirozeně správnou gestikulaci, dialekt i stejnou zkušenost s dospíváním pod širým nebem uprostřed rozlehlých pustin. Tyto děti pocházejí ze skromných rodin, což znamená, že jsou zvyklé na to "nemít nic" a používat vlastní invenci. Role Samaye byla pro devítiletého kluka, který téměř nikdy nebyl v kině, opravdovou výzvou. Se štábem jsme museli projevit velkou dávku trpělivosti. Koneckonců na bedrech Bhavina ležela tíha téměř celého filmu.

 

Příběh je zasazen do začátku nové éry, kdy je promítací stroj nahrazen počítačem, vlak ve vesnici už nestaví ...

Nalin: Život je definován nestálostí všeho kolem nás. Samayovo jméno samo o sobě znamená „čas“. Všichni jsme, ať už v dobrém či ve zlém, součástí nezastavitelné mašinérie kapitalismu. Čas již není na straně lidstva a současná pandemie, lesní požáry, povodně, zemětřesení ... to jen dokazují. Ve jménu pokroku jsme na sobě samých spáchali příšerné zločiny. Zdá se, že pokaždé, když se snažíme o pokrok, nakonec skončíme o krok zpět a tento zpětný chod lze pozorovat všude na planetě.

 

Ve Vašem filmu zazní: "Abyste se něčím v životě stali, musíte se naučit anglicky a opustit tuto vesnici".

Nalin: To platí jak pro mě, tak i pro milion dalších dětí. Na vesnici máte nulové příležitosti, pokud zrovna nevlastníte půdu nebo nejste průmyslník či politik. A zjevně to platí i pro mnoho afrických zemí.

 

A musí být budoucí filmař také takový nezbeda jako Samay?

Nalin: To ne, musíte hlavně vyprávět příběh! A k tomu je nutné, aby z vás vyzařovalo určité světlo, bez ohledu na věk či pohlaví. Pouze toto světlo dává vzniknout dvěma nástrojům potřebným pro vyprávění příběhu – a tím je uvědomění a probuzení.

 

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.