Marja Pyykkö o filmu SIHJA, VÍLA REBELKA: „Mikina v krabici“

Mladičká víla Sihja je teda opravdu něco. Neřízená střela, která obrátí svět svého nového kamaráda, plachého a citlivého Aldreda, vzhůru nohama. Udělá mu v pokoji nepořádek, vyděsí jeho kamarády a při jídle vyprskne mléko přes celý stůl. Ale to zdaleka není vše. Na ulicích leží mrtví ptáci a rostliny i lidé se chovají dost zvláštně. V místní továrně na hnojiva se totiž děje něco hodně podivného! A ekologické katastrofě, která ohrožuje lidstvo, mohou zabránit jen Alfred se Sihjou.

Projekce filmu v rámci 61. ročníku ZLÍN FILM FESTIVALU:

ÚT | 14.09 | 09:10 | GOLDEN APPLE CINEMA, SÁL 3

Podrobnosti k projekci naleznete zde.

Udržet kontrolu nad nekontrolovatelným a zároveň mistrně vystihnout linii mezi chaosem a řádem - to byla mise pro Marju Pyykkö, režisérku filmu SIHJA, VÍLA REBELKA.

Nejdříve bych Vám rád sklonil poklonu za křídla Sihji. Vědci by je asi měli za „příliš malé na to, aby unesla stvoření velikosti Sihji“, ale eleganci jim nikdo odepřít nemůže!

Pyykkö: Také si myslím, velmi se mi líbí. Hodně jsme o nich diskutovali. Naštěstí jim holandský „kouzelník“ Rob Hillenbrink dal jejich konečnou podobu. Cílem bylo zkombinovat netopýří a javorový list a předlohou nám posloužil jeden konkrétní druha brouka.

Ikonickým vizuálem tohoto filmu je Sihjin žlutá mikina. Co se s ní stalo po natáčení?

Pyykkö: Chtěla jsem, aby Sihja působila jako paprsek slunečního světla, jasná a zářivá. Ve volné mikině s kapucí zapadá do pouličního světa. Své kostýmní výtvarnici jsem řekla, aby udělala "Sihju z Bronxu". Mikina je nyní pod zámkem v tajné bezpečnostní schránce u producenta pro případné pozdější použití.

Víly mívají speciální schopnosti. Kolik „filmové magie“ bylo zapotřebí k tomu, aby mohla vaše víla chodit po zdech? A bylo ve filmu třeba i dalších komplikovanějších triků?

Pyykkö: Všem trikům se vždy snažím dodat „pocit autenticity". Dosti pomohlo, že Elina Patrarkka (Sihja) je talentovanou gymnastkou. S pomocí kaskadérského týmu opravdu chodila po zdech - v postroji a na lanech. Kaskadérské kousky předváděla sama, což nebylo vůbec jednoduché. Justus Hentula (Alfred) a Elina měli velkou odvahu a kuráž, a tak po mnoha zkouškách na place předvedli maximum toho, co se dalo, včetně létajících scén. Děti létaly nad střechami a visely na jeřábech - opravdu neskutečné! Chtěla jsem, aby noční vítr dovál až k divákům a pocítili jej na vlastní kůži.

Co zní v podání herců opravdu velmi přesvědčivě je určitě jejich smích. Jako by si při natáčení užívali ohromnou legraci…

Pyykkö: Tajný recept na smích je .... v Justusovi! S ním se hodně zasmějete. Elina jeho historky prostě milovala a oba spolu skvěle vycházeli. Párkrát jsme si na place zkusili něco bez scénáře, hlavně kaskadérské kousky a společné povídání o životě. Od té chvíle byla práce při natáčení plná důvěry a smíchu.

Možná to souviselo také s mnoha věcmi, které měla Sihja dovoleno zničit. Ve své úplně první scéně obrátí Alfredův pokoj vzhůru nohama. Jak jste si vlastně užili demolici všech těch věcí?

Pyykkö: Ohromně! Obzvláště ten souboj v blátě. Zpočátku se děti trochu trápily, že se při vzájemné bitvě v bahně (které bylo mimochodem k vyloučení rizika důkladně pročištěno) zašpinily - ale brzy bláto lítalo všude kolem. Dost dobré!

U diváka vzbuzuje Elina Patrakka díky své „kouzelné auře“ pocit naprosté důvěryhodnosti, tedy že jde o někoho, kdo umí čarovat.

Pyykkö: Tato malá dáma má jisté superschopnosti! Je již poměrně zkušená, protože již zažila různá filmová natáčení. Ale ona se prostě narodila pro roli Sihji, která jí plně umožnila ukázat svůj potenciál, hrát (si) s lehkostí a experimentovat. Ona je opravdu kouzelná. Skutečná profesionálka. I když je to zvláštní říct o devítiletém dítěti.

Jak se ostatní děti chovají k Alfredovi? Nenazýval bych to přímo šikanou, ale jak byste to popsala?

Pyykkö: Alfreda zajímají jiné věci, než ostatní děti, čehož jsem byla svědkem také u vlastních dcer. Tento příběh je Alfredovým loučením s dětstvím, posledním dobrodružstvím, ve kterém může popřít všechny problémy, které souvisejí s pubertou „číhající“ za rohem. Stále je ve svém vlastním kouzelném světě a myslím, že je tam šťastný, že ještě není připraven udělat další krok. A gang ostatních dětí není špatný nebo zlý, žijí prostě v jiném světě než on. Líbí se mi, co Justus vnuknul postavě Alfreda - moudrém chlapci s ryzí poctivostí a humorem. Míra jeho laskavosti je nedocenitelná.

Můžete nám říci něco o té pozoruhodné lokaci továrny?

Pyykkö: Ty scény s úžasnými barvami a tvary byly natočeny ve vodní elektrárně. Všechna ta šedá a žlutá byla neskutečná! Další záběry byly pak pořízeny v opuštěné továrně, kde bylo díky strojům a prázdným halám možné, aby si naše umělecké oddělení opravdu vyhrálo. A výsledek považuji za velmi přesvědčivý.

Scény s dodávkou „kouzelného lektvaru“ mě přiměly přemýšlet o současné distribuci vakcín po celém světě.

Pyykkö: To je čistá náhoda, protože scénář byl napsán ještě předtím, než jsme vůbec o Covidu prvně slyšeli.

 Za rozhovor děkujeme našemu belgickému spolupracovníku Gertu Hermansovi.