30/5 — 5/6/2024
64. mezinárodní festival filmů
pro děti a mládež
15. 9. 2020

Rozhovor s mezinárodní odbornou porotou pro hrané filmy pro děti a mládež: „Konečně se utrhnout od myčky na nádobí“

Přečtěte si další rohovor z pera našeho belgického kolegy, novináře Gerta Hermanse. Tentokrát s mezinárodní odbornou porotou pro hrané filmy pro děti a mládež, kterou zastupovali Jiří Konečný, Louise Højgaard Johansen, Judit Bárdos, Alexandre Dupont-Geisselmann a Felix Vanginderhuysen.

Na tomto festivalu je jedna porota, jejíž odbornost je tak široká, že by se dala klidně popsat jako „porota z jiné dimenze“. O cenách již bylo rozhodnuto, a tak se Jiří Konečný, Louise Højgaard Johansen, Judit Bárdos, Alexandre Dupont-Geisselmann a Felix Vanginderhuysen domnívají, že se z nich budu snažit dostat výsledky. Ale mne zajímá úplně něco jiného. Mají nejen nejdelší jména ze všech festivalových porot, ale také nejdelší životopisy. Dámy a pánové, s hrdostí vám představujeme „Mezinárodní porotu“.

 

Schválně, jak dobře se již za dobu festivalu znáte. Kdo je tu za největšího "pijáka"?

Felix: Jednoznačně Alexandre, ten si vždycky dává velké pivo. Jiří mu ale možná šlape na paty, někdy zmizí na několik hodin s tím, že jde do „práce“, takže kdoví ...

 

Kdo je největší "mluvka"?

Judit: Jiří jako prezident vedl všechny diskuse.

Alexandre: Felixe jsme ale často donutili něco odborného říct po jeho téměř stoleté zkušenosti s dětským filmem.

 

Kdo během promítání nejčastěji usnul?

Judit: Já, ale jen jednou na krátkou chvíli. A jednou jsem viděla Felixe ...

Felix: Nemožné! Já určitě ne …

Louise: Já teda taky, ale jen na chvíličku.

Jiří: Viděl jsem, že se to dělo lidem v jiných porotách, ale ne v té naší!

 

Kdo z vás je jak z jiné dimenze?

Louise: Judit, a to myslím jako kompliment.

Jiří: Mám podezření, že Judit je R2-D2, mluví alespoň pěti jazyky, možná ještě více. V naší porotě je to, že „jste z jiné dimenze“ jedním z největších komplimentů, které člověk může dostat.

 

Pokud byste si jako organizátoři festivalu mohli z tohoto festivalu jednu věc "ukrást" a vzít si ji s sebou domů, co by to bylo?

Louise: Synergie mezi městem a festivalem, způsob, jakým celé město žije. Miluju festivaly menšího měřítka, a přestože se jedná o velmi mezinárodní událost, možnost se nadechnout místní atmosféry a osobně se setkat s publikem je všudypřítomná.To je sen!

Jiří: Tradice festivalu a to, jak k tomu přispívá tradice města. Zlín je v podstatě „filmovým městem“ odjakživa.

Judit: Miluji park plný dětí a rodin.To v Karlových Varech nevidíte.

 

Pro většinu z vás je to první festival, na kterém můžete být fyzicky přítomni po docela dlouhé době. Jak moc vám to chybělo?

Felix: Pro mě bylo rozhodnutí zlínského festivalu klíčové. Za poslední měsíce jsem musel zrušit šest festivalů, na kterých jsem plánoval být, a celé léto jsem držel palce Zlínu, aby taky nebyl zrušen. Naše porotcovská setkání při zevrubných diskuzích nad filmy, či méně vážných rozhovorech v baru mne velmi obohatila.

Louise: Při práci dramaturga festivalu se můžete cítit docela osaměle. Pracuji ze svého domova v Praze, ze své kuchyně, a tak je naprosto skvělé konečně vypadnout od myčky na nádobí a znovu vidět své kolegy a přátele. Doufejme, že tento festival znamená v letošním roce začátek dalších mnoha cest. Ale my, lidé z festivalového prostředí, stále nevíme, co bude. Všichni máme silný plán A, ale musíme mít na paměti také plán B.

Alexandre: Je důležité začít znovu. Neochota znovu otevírat kina po vyhlášení karantény mohla zasít do myslí lidí semínka pochybností o tom, jestli náhodou nejsou kina špatná. Festivaly by nyní mohly být pro lidi motivací, aby zase přišli do kina.

Jiří: Nejvíc mi chybělo, že herci a režiséři tu nemohli být s námi. To je velká škoda. Jak vidno z letošní soutěže někteří mohli do festivalu vnést úžasnou energii.

 

O jaké další dojmy z města Zlína byste se chtěli podělit?

Jiří: Studoval jsem architekturu a urbanizaci tohoto města a jsem jeho velkým fanouškem. Jde o jeden úspěšný příklad toho, jak lze město vystavět. Až na tu širokou ulici, která vede přímo přes centrum města, což je problém, který je třeba vyřešit.

Judit: Miluju terasu budovy "21".

Jiří: No jistě, tak tam se napojuješ na svou jinou dimenzi! Vypadá to tam jako vstupní brána pro UFO.

 

Vás se týkaly dvě soutěže, jedna pro děti a druhá pro teenagery. Co vám tento výběr řekl o filmech pro dnešní mladé publikum?

Felix: V dnešní době se zdá být mnohem obtížnější najít opravdu kvalitní filmy pro děti než pro teenagery. Z naší diskuze u kategorie pro mládež vyšli alespoň 4 kandidáti na nejlepší film. V dětské sekci jsme mnohem častěji říkali „ano, ale …“.

Alexandre: Nesdílím tento pohled. Do soutěže pro děti byly zařazeny filmy z celého světa a měli bychom si uvědomit, že naše evropská perspektiva není jedinou vstupní branou do světa. Pro děti je možná více než pro teenagery důležité zůstat blízko své každodenní reality. Mnoho z těch snímků z Číny, Brazílie, Chile, Jižní Koreje atd. může mít obrovský význam pro jejich domácí cílové publikum, a tato perspektiva nám někdy může chybět.

Jiří: Pro mne byla otázka toho, jak tyto filmy hodnotit z pohledu dospělého, naprosto legitimní. Ještě více by mne zajímaly názory dětí, dozvědět se, co se ve skutečnosti líbí jim. Filmy pro dospívající pak stojí obecně blíže našemu dospělému referenčnímu rámci.

Louise: Dá se říct, že filmy pro děti a mládež jsou často tématicky zaměřené, tedy rozpracovávají jedno konkrétní téma. Co bylo pěkné na tomto výběru bylo skutečnost, že kromě tématu mnoho filmů přišlo ještě s úžasnou uměleckou vizí.

Judit: Z těchto filmů jsem měla pocit, že mnoho dětí a teenagerů je dnes úplně samo, bez rodin a na vyjádření svých problémů nenachází slova. Moje generece a také ty následující by s tím měly něco udělat.

 

Podívejme se na několik dalších detailů z filmů ve vaší soutěži. Jaké zvíře se vám z festivalového filmového výběru nejvíc líbilo?

Louise: Zvířat bylo pomálu. Mně chyběly kočky.

Alexandre: Vedli jsme dlouhosáhlé diskuze o psovi ve filmu MONIKA A KAMARÁDI - byl zelený nebo modrý?

(diskuse opět začíná ...)

Felix: Ve filmu SPÁLENI SLUNCEM se objevil kůň a pak poník ve snímku ŽIVOT JAKO ABECEDA.

Jiří: Já jsem si oblíbil žabku ve filmu ROCKS.

 

Kterou dospělejší postavu byste chtěli lépe poznat, nebo ji třeba pozvat na rande?

Louise: To vím hned - Marlon z filmu TANEC V SRDCI!

Jiří: Babička ve snímku ŽIVOT BEZ SÁRY AMATOVÉ byla velmi milá a zajímavá dáma, s tou bych si rád popovídal. Nicméně Sabine Timoteo, v roli matky ve filmu SPÁLENI SLUNCEM, bývala jednou z mých největších idolů, takže ona je moje jasná volba.

Felix: Matka z filmu LETNÍ BÍLÁ by se ke mně lépe hodila věkově. Mohla by mě naučit tančit a říkat mi, jak to je „všechno v očích“.

Alexandre: Jo a taky pořád kouřila - to máš dobré!

Judit: Já bych stála o setkání s chlapcem a dívkou z filmu ŽIVOT BEZ SÁRY AMATOVÉ, možná společně s režisérem.

 

Zlín měl také vždy tradici představit kinematografii jedné vybrané země, což se letos nemohlo uskutečnit. Navrhněte prosím jednu zemi (kromě vaší domovské, jež by tu měla v budoucnu být.

Louise: Líbily se mi filmy jihoamerické a latinskoamerické kinematografie, protože mají zvláštní příchuť a velkou dávku energie. Jejich uvedení v rámci severoevropské kinematografie bylo velmi osvěžující.

Jiří: Já bych vybral Velkou Británii. Od nich se můžeme hodně učit.

Alexandre: Dva soutěžní asijské filmy (z Jižní Koreje a Číny) mě přiměly přemýšlet o potřebě hlubšího zkoumání tohoto kontinentu. Dozvědět se toho více o jejich historii filmu a pak i lépe porozumět filmům, které dělají dnes.

Felix: Za mě Itálie! Jsem si jist, že v sekci pro mládež bylo natočeno mnoho filmů, které jsme ještě neviděli.

Judit: Za mě by to bylo Finsko, Švédsko, Norsko….prostě více filmů z této části světa.

 

Vyberte jednoho režiséra, o kterém si myslíte, že by měl jednou natočit (nebo již natočil) dětský film.

Jiří: Ridley Scott by zcela jistě dokázal natočit strhující a zároveň přístupný kvalitní film pro děti.

Alexandre: Stanley Kubrick, neboť mi hotel Moskva po celou dobu pobytu připomíná jeho slavný film OSVÍCENÍ.

Judit: Já chci Quentina Tarantina!

Felix: A mě by zajímalo, jak by vypadal dětský film v pojetí Sergia Leoneho.

Louise: Lars Von Trier, protože dětský film je jediným žánrem, který doposud nevyzkoušel. Výsledek by pravděpodobně diváka trochu rozhodil, ale bylo by to zajímavé.

Používáme soubory cookies

Soubory cookies využíváme k analýze návštěvnosti, zapamatování preferencí a zlepšování použitelnosti webu. Souhlas udělíte kliknutím na tlačítko "Souhlasím".

Nastavení Souhlasím

Souhlas můžete také odmítnout.