28/5 — 1/6/2021
61. mezinárodní festival filmů
pro děti a mládež
9. 9. 2020

Eliška Balzerová: "Já jsem k vážným rolím netíhla"

Zlatým střevíčkem za mimořádný přínos kinematografii pro děti bude na závěrečném ceremoniálu oceněna Eliška Balzerová. Oblíbená česká herečka se tak stane již čtyřiadvacátým držitelem tohoto čestného ocenění.

Eliška Balzerová patří mezi nejobsazovanější české herečky, úspěšně dabuje, zahrála si v řadě televizních seriálů a filmů, populární se stala díky legendárnímu seriálu Nemocnice na kraji města a zapsala se do paměti diváků také nezapomenutelnou rolí v komedii století S tebou mě baví svět. Je také nositelkou prestižní filmové ceny Český lev za nejlepší ženský herecký výkon ve snímku Ženy v pokušení. To je jen část bohatého výčtu filmové práce, kterou za sebou Eliška Balzerová má. Herecký výkon ve filmech a seriálech je však jen jedním z důvodů, proč se organizátoři Zlín Film Festivalu rozhodli ocenit její práci.

„Eliška Balzerová ztvárnila desítky kvalitních a rozmanitých rolí na divadle, ve filmu i v televizi, spoluzakládala a později šéfovala Divadlu na Fidlovačce. Je nám proto nesmírnou ctí, že tato elegantní dáma, která má navíc blízký vztah k našemu regionu, převezme ocenění a vstoupí tak do naší festivalové síně slávy,“

komentovala umělecká ředitelka Zlín Film Festivalu Markéta Pášmová. Ještě před dnešním slavnostním galavečerem jsme se Elišky Balzerové zeptali nejen na její filmové a seriálové role.

 

Paní Balzerová, s jakými pocity jste přijímala informaci, že Vás na jubilejním ročníku Zlín Film Festivalu organizátoři chtějí ocenit Zlatým střevíčkem?

Měla jsem samozřejmě velkou radost. Na filmovém festivalu Zlín jsem byla mnohokrát a vždycky to bylo moc příjemné. Navíc se koná v mém rodném kraji. Těším se do Zlína už teď.

 

Vloni jste oslavila významné životní jubileum. Většina lidí si v tomto věku už užívá zasloužený odpočinek. Vás si člověk asi jen stěží představí v poklidném důchodu. V posledních letech jdete z role do role. Jaké jsou Vaše plány do budoucnosti?

Naštěstí jsem měla kulaté narozeniny minulý rok. Letos, v karanténě, už by se mi je asi nepodařilo oslavit s více než stovkou kamarádů. Mám to štěstí, že mohu svoji profesi dělat i v takto vysokém věku a ráda bych ještě chvíli pracovala, abych si pak ten odpočinek skutečně zasloužila. Nemyslím si, že jdu z role do role. Všichni v naší branži víme, že jsou roky úrodnější, ale pak i méně úrodné. Plány do budoucnosti po letošní zkušenosti nedělám.

 

V posledních letech jste hrála elegantní, svůdné a aktivní ženy. V novém filmu Jiřího Vejdělka s názvem Poslední aristokratka Vás ale diváci měli možnost vidět jako starou kuchařku a milovnici ořechovky. Ve které z těchto rolí jste se cítila líp?

S oběma mi bylo dobře. Vilma byla kousek mne samotné a Anežka Tichá se svojí ořechovkou taky. Obě mě bavily a něco nového jsem spolu s nimi prožila.

 

Čím to je, že jste v první části svého hereckého života tíhla spíš k vážným rolím a teď se stále častěji objevujete v komických rolích? Režiséři objevili Vašeho komického ducha teprve teď?

Já jsem k vážným rolím netíhla. Nabízeli mi je. Pak si mě režiséři takto zařadili a nebylo úniku. Na jevišti jsem hrála a hraju téměř samé komické role. Jen pan režisér Vejdělek se před deseti lety rozhodl, že to, že jsem v podstatě komik, ukáže i na plátně.

 

Na seriál Nemocnice na kraji města se asi nejde nezeptat. Na dlouhé roky Vás pravděpodobně předurčil do rolí ambiciózních žen. Ještě nějak jinak poznamenal Vaši filmovou kariéru?

Neřekla bych, že Alžběta Čeňková byla ambiciózní. Byla snaživá a snažila se nelehkou profesi, kterou si zvolila, dělat poctivě. Ale byla oblečená v bílém plášti, a v zeleném na operačním sále, a ta profese z ní udělala tu seriózní slečnu asistentku. Pak jsem se nemohla dlouhou dobu z těch bílých plášťů svléknout. A jak ten seriál poznamenal moji kariéru? Spíš bych řekla, že jsem se díky němu na tak velké ploše (třináct dílů) naučila pracovat s kamerou, s filmovým štábem, prožít si, dosti mladá, co je to sláva, a nezbláznit se z toho.

Taky jsem díky té roli a přípravě na ni poznala, jak je lékařská profese těžké a zodpovědné povolání, a tím mě poznamenala na celý život. V minulých dnech jsme se všichni před jejich prací hluboce klaněli.

 

Několikrát do roka se na televizních obrazovkách díváme i na Vaši postavu Dáši v komedii S tebou mě baví svět. Jak vzpomínáte na natáčení? S dětmi? V zimě? Na horách? To muselo být náročné…

Bylo!! V zimě, ve sněhu, s malými dětmi a jedním miminem. Byly jsme už s Janou Šulcovou obě mámy, tak jsme to občasné trápení dětí nesly dost těžce. Ale vidíte – ve výsledku je to nakonec komedie století.

 

Která Vaše filmová role se Vám za Vaši kariéru nejvíce dostala pod kůži?                                                                                                                                             

To je jako byste se mě zeptala, které z dětí mám víc ráda. Některá z rolí mě hodně pozlobila a některá se hrála lehce. Ale v kůži všech jsem byla navlečená ráda.

 

Z filmu Ženy v pokušení Vás známe jako sexy babičku plnou života. Jaká babička jste ale v reálu?

Já nevím, to byste se musela zeptat mých čtyř vnoučat. Mám celou tu smečku moc ráda, nechávám je stavět si v pokojích „bunkry“, hrajeme spolu na klavír, kreslíme, zpíváme, nebo já zpívám a oni tančí. Teď jsme byli spolu v rámci karantény zavření čtyři měsíce a ani chvíli jsme se nenudili. Tak nevím.

 

Zlín Film Festival je festival pro děti. Na jaké dětské filmy či pohádky vzpomínáte ráda Vy?

Musím připomenout, že pro děti a mládež. Já totiž na filmy a pohádky vzpomínám až jako dívka. V mém dětství jsme totiž televizi neměli a do kina se chodilo jen občas a za odměnu. Klasické pohádky mě moc nebavily, ale takový Poklad na Stříbrném jezeře, Vinnetou a Old Shatterhand, to bylo něco! Jako děvče mě absolutně okouzlil film Elii Kazana Na východ od ráje. Chtěla jsem vypadat jako Abra, a tak jsem si nechala ostříhat ofinu, dala stuhu do vlasů…

Jeden z prvních intenzivních zážitků v kině, na který si pamatuju, byl Hrbáč s Jeanem Maraisem. Vzpomínám si, jak jsme se se sestrou strachy plížily domů kolem zdí, aby na nás někde nevybafl.

 

Který poslední film jste viděla a přinutil Vás se smát, nebo plakat nahlas?

Já jsem velice vděčný divák, pláču a směju se v kině často, ale teď jsem v poslední době dlouho v kině nebyla. Musím ten smích a pláč rychle dohnat!

 

Tématem letošního festivalu je Návrat do budoucnosti. Pokud by cestování časem nebylo pouhým filmovým trikem, ale realitou, kam byste se jako první vydala? Do jaké doby?

Já asi dost dobře nerozumím tomu tématu. Kdybych se směla navrátit do minula, chtěla bych ještě jednou prožít s tím, co vím teď, rok 1989.

Kdybych směla nahlédnout do budoucnosti, chtěla bych vidět svá vnoučata, jak si v životě povedou, co z nich vyroste. Jestli naše snaha vychovat je jako slušné lidi nebyla marná.

Ale navrátit se do budoucnosti? Kdyby to měla být budoucnost technická, digitální a život se odehrával jen na sociálních sítích, tak to radši ne!