30. 5. 2019

Cestování na handbiku je spíš taková pouť než cyklistika

„Kde je vůle, tam je i cesta,“ to bylo motto cestovatele Jiřího Čelouda, které ho i napříč jeho handicapu motivovalo vydat se na cesty po světě. Nasedl se dvěma kamarády na handbike a vyrazil objevovat cizí země.

První cesta Jiřího Čelouda vedla kolem ostrova Island, následovala výprava do Izraele a Palestiny, pak Maroko a loni na podzim Írán. Jezdí takzvaně natěžko, batohy si vezou s sebou, často spí ve stanu nebo u lidí, kteří je u nich nechají na noc. Do Zlína dnes tento cestovatel na handbiku přivezl svůj film Zlom vaz! výstižně líčící příběh a odhodlání svého autora, který žije s handicapem. Připravena je i beseda o jeho cestách, ve které se diváci dozví, že ne vždy je cestování romantika.

Na handbiku jste navštívil Island, Palestinu, Izrael, Maroko i Írán. Která z těchto zemí vás nejvíce ovlivnila a okouzlila? A naopak – zklamala vás některá z těchto zemí?

Nedokážu být objektivní, protože Island byl první a už to mu přidává malý náskok. Byl to první velký kontakt s opravdovou svobodou a silným kontaktem s přírodou v mém „životě s vozíkem“. Musím však říct, že jsem pořád hodně nadšený z Maroka. Na poměrně malém kousku Země se člověk potká s neuvěřitelně barevným a kontrastním světem, se zasněženými horami Atlasu, pouští s vysokými dunami, s lidmi dobrými i „vyčůránky“, s dosud neznámými vůněmi, melodiemi i naprosto odlišným způsobem života. Posledně jmenované platí ale i pro další mnou navštívené země.

Jak lidé v zemích, kde jste cestovali, reagovali na handbike? Pomáhali vám třeba místní?

Jet na handbiku je dost specifický způsob cestování především svou rychlostí, jde často spíš o pouť než o cyklistiku a to, že handbike málokdo zná, nám dává jednu nespornou výhodu, originalitu. Když člověk vidí něco, co ještě nikdy neviděl, zajímá ho to. I proto jsme vždy byli hodně v osobním kontaktu s místními, kteří nám byli v naprosté většině nakloněni s pomocí. Výjimkami bylo několik situací v Maroku, ale ty pak stejně převážili dobráci.

Kdybyste měl říct jednu nejdůležitější věc, kterou vám cestování dalo, co by to bylo?

Určitě je to svoboda.

Cestování je většinou návykové. Máte v plánu ještě nějakou další expedici?

Loni jsem navštívil Yukon a Aljašku a splnil si tak jeden z největších cestovatelských snů. Spluli jsme na kayaku část řeky Yukon a dopluli na Klondike jak za starých časů. To bylo krásné a docela mě to ovlivnilo. Řeku bych chtěl poznávat častěji. Primárně se teď ale vidím ve starém obytném Transporteru, který jsme si na podzim se ženou koupili. Chtěl bych na něj naložit kola, kayak a vyrazit někam klidně na rok. V létě nás čeká měsíc na Balkáně, na podzim by se mi líbil krátký roadtrip do Skandinávie.