O putování slavného pterodaktyla a jeho návratu do rodného hnízda

Ze sekce Reportáže:

Filmové ateliery ve Zlíně přicházejí s novým příběhem. Ve variaci na zemanovská témata, která letos ožívají díky mistrovým nedožitým stým narozeninám, hraje hlavní roli loutka v podobě ptakoještěra pterodaktyla.

Příběh začíná v roce 1955, kdy – tehdy pětačtyřicetiletý výtvarník, režisér a animátor Karel Zeman natáčí svůj slavný film Cesta do pravěku. V té době již renomovaný filmař s několika cennými trofejemi z mezinárodních filmových festivalů vytvoří se svými spolupracovníky vedle řady dalších prehistorických tvorů též loutku pterodaktyla. Oproti skutečným zvířatům tohoto jména, žijícím na Zemi před 65 miliony let a později, je Zemanův ptakoještěr velmi malý. Zatímco vyhynulí pterodaktylové měli rozpětí svých blanitých křídel od 50 cm do 2,5 m, loutka použitá filmaři v Cestě do pravěku má rozpětí křidélek sotva 30 centimetrů. I tak věrohodně vyhlížející pterodaktyl odvádí v legendárním snímku „skvělou práci“.

Na přelomu 50. a 60. let je Karel Zeman v životní formě. Po Cestě do pravěku, která ohromila svět a triumfovala na festivalu v Benátkách, přicházejí další dva trháky. V roce 1958 Vynález zkázy, o tři roky později Baron Prášil. První z jmenovaných pokořil Expo 58 v Bruselu, druhý vyhrál v Cannes. Další film - Ukradená vzduchloď natáčí Karel Zeman v roce 1966 již jako světově věhlasný tvůrce. Jednu z dětských rolí obsazuje Michaelem W. Pospíšilem, toho času jedenáctiletým chlapcem. Aby Míša vydržel mnohdy dlouhé čekání mezi natáčením jednotlivých scén, dal mu režisér Zeman na hraní svého pterodaktyla z Cesty do pravěku. Díky této a řadě dalších dětských rolí Michaela svět filmu uchvátil, dokonce tak, že vystudoval pražskou FAMU. Loutku ptakoještěra v tu dobu opečovával jeho tatínek Ladislav. Jako dospělý žil Michael W. Pospíšil dlouho ve Francii. Dnes je generálním ředitelem Českých center, která šíří českou kulturu ve 21 státech na třech kontinentech.

Přibližně v roce 1986 pan Pospíšil věnoval pterodaktyla synovi svého kamaráda a rovněž souseda - tehdy patnáctiletému Petru Štemberkovi. Také tento mladík se nechal unést filmem a také on později vystudoval FAMU. To již ovšem ptakoještěr odpočíval v krabici ukryt vedle dalších filmových artefaktů v suché, dobře větrané místnosti. Od té doby jej – s výjimkou Petra Štemberka – nikdo neviděl a nic nenasvědčovalo tomu, že by tomu mělo být v budoucnu jinak.

Již od začátku roku 2009 začalo být zřejmé, že 100. výročí narození Karla Zemana v roce 2010 přiláká mimořádnou pozornost filmových diváků, Zemanových fanoušků i médií. Například Film Festival Zlín, působící v Zemanových mateřských zlínských filmových atelierech, prezentoval již na 59. Berlinale v únoru ‘09 svůj záměr věnovat jubilejní 50. ročník československé kinematografii se zvláštním důrazem na dílo Karla Zemana. Pravdivost svých slov pořadatelé zlínského festivalu potvrdili již v létě, kdy připravili výstavu fotografií Filmový kouzelník Karel Zeman a vypravili ji do New Yorku, který se stal první zastávkou jejího světového turné.

Po prosincovém uvedení výstavy v Praze kontaktuje Petr Štemberk šéfa zlínských Filmových atelierů Zdeňka Skaunice s velkorysou nabídkou, aby se loutka pterodaktyla stala ozdobou 50. ročníku zlínského festivalu. Schůzka obou mužů, na níž dochází k předání ptakoještěra a pozvání jeho letité chůvy Petra Štemberka na festival do Zlína, se uskutečnila ve čtvrtek 14. ledna.

V tuto chvíli už je pterodaktyl v rodném hnízdě, ve zlínských filmových atelierech. Přestože svůj návrat nijak nekomentoval, je na něm vidět, že je rád. Po 44 letech se vrátit domů, to dojme i ptakoještěra, který rozhodně není žádná bábovka!

A na závěr výčet jubileí postav tohoto pravdivého příběhu: Karlu Zemanovi by letos bylo 100 let, zlínský filmový festival má před sebou 50. ročník, od natáčení Cesty do pravěku uplyne 55 let, 15. února oslaví 55. narozeniny Michael W. Pospíšil. Stejně kulatého výročí se ve „zdraví“ a výborné kondici dočkal i pterodaktyl, pojmenovaný členy štábu zlínského filmového festivalu sympatickým jménem Kája. O jeho dalších osudech budete informováni prostřednictvím našeho webu, FB i našich spřátelených sdělovacích prostředků.

Autor: Martin Pášma