Báječná CESTA DO PRAVĚKU 2010 (exkluzívní reportáž)

Ze sekce Reportáže:

Uskutečnila se v sobotu, 10. dubna 2010. Jejím cílem nebyly prvohory a silurské moře, ale pravěk daleko bližší – rok 1953. To se totiž poprvé setkali čtyři kluci, aby se na následující téměř dva roky stali hlavními představiteli filmu Karla Zemana. Petr Herrmann, Josef Lukáš, Zdeněk Husták a Vladimír Bejval. Kluci z Cesty do pravěku, kluci s velkým K. Páni, jejichž chlapecké tváře viděly na plátně nebo televizní obrazovce miliony diváků ve všech částech světa. Rozešli se v roce 1955, to jim bylo mezi třinácti a sedmnácti lety, aby se dalších pět desítek let společně nesetkali.

O jejich první společné setkání v ‚dospělém věku‘ se postaral Petr Vachler, který je při příležitosti 50. výročí od uvedení snímku Cesta do pravěku do kin ukázal národu při předávání Českých lvů v roce 2005. O druhý klukovský summit jsme se postarali my, Film Festival Zlín. A to při příležitosti oslav Zemanových stotin na našem nadcházejícím 50. festivalu.

Zatímco Petr Vachler dal Kluky dohromady na jeden večer (který podle Zdeňka Hustáka končil v 6 ráno), my nejméně na další 2 měsíce. Přestože to hlavní velkou čtverku čeká až od 30. května, kdy festival ve Zlíně začíná, první společné setkání jsme naplánovali již na sobotu 10. dubna. Místo setkání: Praha. Jednak tam 3 z 4 pánů žijí, a také tam sídlí Česká televize, do níž jsme mířili.

Jediného Zlíňáka mezi Kluky Zdeňka Hustáka jsme s Markétou a Lenkou vyzvedli v 8.30. V autě, kterým na dálnici cloumaly větry (vnější), jsme semleli kde co, včetně ženské krásy, rychlosti aut a špinavosti politiky. Kluk Zdeněk (ve filmu Jenda) je výtečný společník, vtipný a veselý. Cesta ubíhala báječně! Kousli jsme se, a to velice nečekaně, až na Nuselském mostě v Matičce.

Mířili jsme za Vladimírem Bejvalem (ve filmu Jirka) a báli se, aby ve stanovený čas zbytečně nestál před domem. Je po těžké operaci páteře a musí se šetřit. Ale všechno klaplo a v karlínské ulici Kluka Vládi jsme stanuli přesně v okamžiku, kdy otevíral domovní dveře. Trochu jsme byli zklamáni, že jako navrátilec z letité emigrace v USA nemá na hlavě svůj tradiční stetson, ale kožená bunda s americkou vlajkou přes celá záda vše napravila.

Trasa Karlín – Kavčí hory byla směšně krátká a tak jsme do ČT dorazili s předstihem. I tak nás tam už čekali Kluci Petr Herrmann a Josef Lukáš, čili filmoví Toník a Petr. I radostné bylo shledání všech čtyřech, leč krátké! Brzy začali být po jednom odváděni pan Koubkem k laskavému výslechu čili interview pro pořad Film 2010.

Dva roky natáčení cesty Kluky vyučily. Třeba v tom, že filmování je neustálé čekání na něco. Pánové to ani po 55 letech nezapomněli – měli si navíc co říct, a tak jim ani nevadilo čekat pár minut na natáčecí frekvenci dalšího pořadu. Moderuje ho Vladimír Čech. Záhy se ukázalo, že tento ‚Exmilionář‘ se s naším Klukem Petrem Herrmannem – jediným, který zůstal hercem - dobře zná, neboť byli společně několik let v angažmá v divadle na Kladně. Samotné natáčení pořadu byla hračka, Kluci jsou velmi pohotoví a vtipní, natočilo se to na jeden šup. Jediný, který musel natáčet znovu úvod a závěr rozhovoru, byl krotitel obočí Vladimír Čech.

Přesun do legendární kavárny Slávia. Neseděl zde ani jeden známý Čech, ale několik desítek řvoucích turistů. Jako na potvoru to nebyli tišší Švédové či přímo zádumčiví Eskymáci, ale temperamentní Románi (zejména I, E a vyloučit se nedá ani F). I přes středomořský rambajz filmový žurnalista Jaroslav Sedláček vyzvěděl od ‚našich‘ Kluků pro MF DNES vše, co chtěl.

Konečně čas domluvit se, jak to uděláme v tom Zlíně. Aby nám to šlo lépe, dali jsme si guláš, svíčkovou a uzené. No a ... plácli jsme si. Všichni Kluci do Zlína na festival přijedou! A to současně! Dá-li Pámbů, uvidíte je všechny vedle sebe na podiu! O 55 starší než ve filmu, ale stále báječní! A hlavně stále duchem kluci, a to je krásné!

Ačkoliv venku aprílové slunce přes mraky a kolem nich pěkně osvětlovalo Václavův hrad, Karlův most i Bedřichovu Vltavu i s parníky, Kluci si toho vůbec nevšímali a neodtrhli od sebe oči. Aby ne, při Cestě se prý skamarádili na život a na smrt! Vykládali by dál, ale nešlo to. Konec zvonec. Rozloučení s příslibem opětovného shledání. Ještě jsme domů zavezli Vladimíra Bejvala, aby si co nejdříve mohl v leže odpočinout, a poté už natřásavá D1 a cesta zpět se Zdeňkem Hustákem. Jestli bylo v průběhu cesty někdy ticho celých 20 vteřin, tak je to moc. Jinak řečeno, hubu jsme nezavřeli a bylo to príma povídání! Až ve Zlíně na Kvítkové jsme si uvědomili, že jsme v Praze nechali Lenku. Přijela včera Šohajem!

Autor: Martin Pášma